2. základní škola Dobříš ll
Autory díla jsou děti ze 2. základní školy Dobříš
Životní příběh
Paní Růžena Kadlecová nosila kroj, který jí vyšívala maminka, a na osvobození ho poprvé oblékla. Její maminka pracovala v Rudných dolech v Příbrami. Nebyly peníze na to, aby její mamka mohla do školy, ale dobře počítala a měla hezký rukopis.
Jako malé děti chodily pást kozy na luka a dělaly ohýnky a pekly brambory. Doma jedli nudle s tvarohem a škubánky, protože maso bylo jednou za týden. Vánoce bývaly hezké i bohaté, aby měli na co vzpomínat. Velikonoce také slavili, protože jsou to nejpodstatnější svátky v roce. Pekli velikonoční nádivku. Maminka do ní přidávala buchty z hrubé mouky, krájela je do té nádivky a paní Růžena to dělala i svým dětem.
Chtěla do školy, ale nepovedlo se jí to, dobře se učila, ale na školu to bylo málo. Její sourozenci do školy chodili. O prázdninách jezdili na výlety, např. k Máchovu jezeru. Také byli ve Františkových Lázních, v Karlových Varech. Její tatínek byl nemocný, a proto nebyl ve válce.
Když se provdala, tak začala být nemocná, a to ji doprovází až do dnes, ale nestěžuje si. Stonání měla docela ráda, protože maminka se o ni starala. Její maminka hodně dbala na její vzhled. Paní Růžena nosila šatičky, sukně a hezké oblečení. Její sestra se vyučila švadlenou, tak na ni šila oblečení, proto toho měla více. Nikdy neměli auto, nebyly na to peníze.
Maminka a tatínek postavili hezký domek, ve kterém všichni bydleli. Pěstovali zeleninu, např. celer, mrkev a rajčata. Musela pomáhat mamince, která šila rukavice, a ona jí musela dělat šňůrky. V lese si stavěli bunkry. Museli s sebou brát kozy na louku, aby se ušetřilo krmení na zimu.
Doma měli slepice, prasátko a králíky, o které se starala, musela sekat trávu, a když už neměli trávu na zahradě, tak chodila sekat srpem nad příkopem, a vozila to domů. Rádi hráli vybíjenou, kopanou a na louce se honili u ohýnku, ale na hračky nebyly peníze. Měla jen kočárek vyrobený z krabic od bot.
Také jezdili do lesa na šišky, aby měli čím topit. Jednou maminka přišla z venku s říkala: „Děvčata, dneska tu bude teploučko,“ a ona to slyšela, bylo jí šest nebo sedm let, řekla si, že šišek do kamen nastrká daleko více. Ale to byla pohroma! Kamna bouchla a kouř byl všude. Museli přestat topit a museli vyvětrat.
Měla bratra a sestru. Bratr zemřel v 60 letech a maminka a sestra zemřely před rokem. Až do svých padesáti let bydlela v Obecnici. Byla vedoucí prodejny za Osečí, v mládí se vyučila prodavačkou. Poté musela do domova důchodců, protože nemohla zůstat doma sama.
Růžena Kadlecová, 82 let
"Narodila se v průběhu druhé světové války. Neměla moc hezké dětství, protože bylo po válce, lítali kolem nich vojáci, jí bylo teprve pět let a moc se bála. Přesto na své dětství ráda vzpomíná."
Jak se nám tvořilo?
Nápad společně strávených chvil dětí z naší základní školy a klientů domova seniorů se zrodil už v loňském roce. Letos je to o to zajímavější, že se všichni mohou zapojit do soutěže. Setkání iniciovala třída 7. A. Společně jsme spolu zpívali, ukazovali si různé sbírky, o kterých jsme se následně bavili. Jsme také domluveni na různých krátkých výletech a návštěvách, které se pomalu snažíme realizovat.
