Základní škola Campanus II
Autory díla jsou Cao Khanh Nguyen, David Černý, Jan Beilner, Marek Dolák a Veronika Vacková z 1. D základní školy Campanus, Praha.
Pes Broček
Začalo to tak, že můj dědeček byl myslivec, měl lovecké psy a jednou se u jeho domku objevila liška a měla chuť na slepičky. Dědeček říkal: „Tu musím vyhnat.“ Poslal psy a ti šli do lesa a objevili noru lišky. Byli velcí a nemohli se tam dostat, jenom poštěkávali. Dědeček řekl, že by to chtělo jezevčíka, a já, abych mu udělal radost, jsem od kamaráda sehnal jezevčíka, který se jmenoval Broček. Byl dlouhý a měl krátké nožičky. Dlouhá ouška i ocásek, celý byl hnědý jak čokoláda.
Já jsem ale nevěděl, že jezevčík je neposlušný a že si nenechá moc poroučet, holt byl svéhlavý. Jednou šel tedy s dědečkem do lesa, do té nory vlezl a štěkal tam. Nakonec se liška přestěhovala jinam. Jindy dědeček onemocněl a nemohl do lesa. Jezevčík se potuloval po dvorku a nevěděl, co dělat. Napadlo ho, že začne lovit. Zakousl několik slepic a kachnu a pěkně vyskládal tento úlovek přede dveřmi, aby všichni viděli, jaký je on pašák. Babička řekla: „Dědečku, ten pes musí z domu. Podívej, co nám udělal.“ A dědeček řekl: „To víš, že jo. Vždyť já mám radost. On se učí lovit.“
Tak mu ale domluvili a on už to nedělal, chodil s dědečkem do lesa a proháněl lišky v širokém dalekém okolí.
Karel Pešťák, 84 let
Jak se nám tvořilo?
Se základní školou Campanus se pravidelně setkáváme jednou měsíčně ve čtvrtek díky projektu Mezi námi, kde působí paní Helena Lukášová, která s námi konzultovala možnost věnovat jedno setkání projektu „Pošlete vzkaz příběhem“. Sešli jsme se klasicky zase ve čtvrtek v 9:30 v našem sále, který vždy uzpůsobíme pro 4 – 5 pracovních skupin. Doprovodíme klienty, kteří se pravidelně účastní a již navázali vztah s jedním žáčkem nebo žačkou. Techniku tentokrát připravila třídní učitelka Eva Kalinová a bylo to vyškrabávání obrázku. Čtyři klienti měli připravené příběhy, které nahlas přednesli pro svoji skupinu a následně se dali do tvorby obrázku tužkou nanečisto na bílý papír. Poté si vzali do ruky špejle a jali se vyškrabávat příběh. Práce byla ve finále skupinová na jeden velký papír A2, takže ve finále z toho nelze jednoduše určit, kdo je autorem, kterého mistrovského díla na obrázku. Podstatné bylo, že se všichni zúčastnili a dobře se bavili v průběhu tvoření a škrabání. K závěru setkání jsme měli s paní učitelkou připravené texty dvou písniček, které jsme klientům a dětem rozdali. Paní učitelka si sedla ke klavíru a začala písně hrát a děti spolu se seniory si zazpívali písničky „Adámku náš a Cib, cib, cibulenka“. Po zpívání jsme se pohostili připravenou borůvkovou bublaninou s vysokým těstem a sladkou šťávou. Děti jsou velmi dobře vychované a obslouží i seniory u stolu. Nakonec si jen připomeneme datum dalšího setkání a rozloučíme se.
Foto: společné tvoření
