Základní škola Campanus II
![](https://posletevzkazpribehem.cz/wp-content/uploads/2023/05/Pribeh-2-pes-brocek-rotated.jpg)
Autory díla jsou Cao Khanh Nguyen, David Černý, Jan Beilner, Marek Dolák a Veronika Vacková z 1. D základní školy Campanus, Praha.
Pes Broček
Začalo to tak, že můj dědeček byl myslivec, měl lovecké psy a jednou se u jeho domku objevila liška a měla chuť na slepičky. Dědeček říkal: „Tu musím vyhnat.“ Poslal psy a ti šli do lesa a objevili noru lišky. Byli velcí a nemohli se tam dostat, jenom poštěkávali. Dědeček řekl, že by to chtělo jezevčíka, a já, abych mu udělal radost, jsem od kamaráda sehnal jezevčíka, který se jmenoval Broček. Byl dlouhý a měl krátké nožičky. Dlouhá ouška i ocásek, celý byl hnědý jak čokoláda.
Já jsem ale nevěděl, že jezevčík je neposlušný a že si nenechá moc poroučet, holt byl svéhlavý. Jednou šel tedy s dědečkem do lesa, do té nory vlezl a štěkal tam. Nakonec se liška přestěhovala jinam. Jindy dědeček onemocněl a nemohl do lesa. Jezevčík se potuloval po dvorku a nevěděl, co dělat. Napadlo ho, že začne lovit. Zakousl několik slepic a kachnu a pěkně vyskládal tento úlovek přede dveřmi, aby všichni viděli, jaký je on pašák. Babička řekla: „Dědečku, ten pes musí z domu. Podívej, co nám udělal.“ A dědeček řekl: „To víš, že jo. Vždyť já mám radost. On se učí lovit.“
Tak mu ale domluvili a on už to nedělal, chodil s dědečkem do lesa a proháněl lišky v širokém dalekém okolí.
![](https://posletevzkazpribehem.cz/wp-content/uploads/2023/05/karel-pestak-pribeh-2-campanus.jpg)
Karel Pešťák, 84 let
Jak se nám tvořilo?
Se základní školou Campanus se pravidelně setkáváme jednou měsíčně ve čtvrtek díky projektu Mezi námi, kde působí paní Helena Lukášová, která s námi konzultovala možnost věnovat jedno setkání projektu „Pošlete vzkaz příběhem“. Sešli jsme se klasicky zase ve čtvrtek v 9:30 v našem sále, který vždy uzpůsobíme pro 4 – 5 pracovních skupin. Doprovodíme klienty, kteří se pravidelně účastní a již navázali vztah s jedním žáčkem nebo žačkou. Techniku tentokrát připravila třídní učitelka Eva Kalinová a bylo to vyškrabávání obrázku. Čtyři klienti měli připravené příběhy, které nahlas přednesli pro svoji skupinu a následně se dali do tvorby obrázku tužkou nanečisto na bílý papír. Poté si vzali do ruky špejle a jali se vyškrabávat příběh. Práce byla ve finále skupinová na jeden velký papír A2, takže ve finále z toho nelze jednoduše určit, kdo je autorem, kterého mistrovského díla na obrázku. Podstatné bylo, že se všichni zúčastnili a dobře se bavili v průběhu tvoření a škrabání. K závěru setkání jsme měli s paní učitelkou připravené texty dvou písniček, které jsme klientům a dětem rozdali. Paní učitelka si sedla ke klavíru a začala písně hrát a děti spolu se seniory si zazpívali písničky „Adámku náš a Cib, cib, cibulenka“. Po zpívání jsme se pohostili připravenou borůvkovou bublaninou s vysokým těstem a sladkou šťávou. Děti jsou velmi dobře vychované a obslouží i seniory u stolu. Nakonec si jen připomeneme datum dalšího setkání a rozloučíme se.
Foto: společné tvoření