Mateřská škola Čtyřlístek Odry, příspěvková organizace lll
Autorem díla je Nina Žárská (5 let)
Mladá traktoristka
Jmenuji se Bedřicha Kučáková, ale většinou mi všichni říkají Beďa. Letos jsem oslavila devadesáté narozeniny.
Už jako malá holka, když jsem ještě chodila do školy, jsem musela pomáhat rodičům. Vstávala jsem o půl čtvrté ráno a chodila jsem pomáhat mamince do kravína, kde pracovala. Škrábala jsem tam podlahu a zametala. Potom jsem šla domů, umyla jsem se, nachystala jsem si velkou svačinu, protože jsem nestihla posnídat, a spěchala jsem do školy.
I doma jsme měli velké hospodářství a spoustu práce jsem musela zastat i tam. Chovali jsme koně, krávy, prasátka a slepice s kuřátky. Když jsem byla větší a přišla jsem domů z práce, čekal mě na stole papír, kam rodiče napsali pokyny, co všechno musím doma udělat. Musela jsem poklidit dobytek, dát mu vodu a zastat práci i v domě.
V mládí jsem měla malého pejska, kterého jsem měla moc ráda. Jmenoval se Filípek a byl to můj miláček. Dodnes mám moc ráda všechna zvířata, ale můj pejsek byl moje zlatíčko. Jednou mi utekl dírou v plotě a snědl otrávenou návnadu u sousedů a umřel. To jsem tenkrát moc obrečela. Pak jsme si pořídili vlčáka, ale na Filípka dodnes vzpomínám.
Za svůj život jsem vystřídala několik zaměstnání. Pracovala jsem v kravíně, roznášela jsem poštu, pracovala jsem v rybárně a sadila stromky v lese.
Mým koníčkem bylo pečení cukroví. Pekla jsem lidem z okolí na svatby a oslavy. Nejdřív pekla moje maminka a já jsem jí pomáhala, ale když už byla maminka starší a péct už nechtěla, řekla, že to zvládnu sama, a tak jsem vždy v noci zadělávala těsta, abych přes den mohla u lidí péct.
Můj manžel jezdil v práci traktorem a jednou musel jít k doktorovi, a tak mi řekl, abych šla jezdit místo něj, protože práce musela být včas hotová. Ukázal mi, jak se traktor řídí, a tak jsem za něj někdy jezdila a orala. A moc mě to bavilo. A ještě víc než jízda traktorem mě bavilo jezdit „pasákem“.
Bedřicha Kučáková, 90 let
"Už jako malá holka musela pomáhat rodičům, vstávala o půl čtvrté ráno a pomáhala mamince v kravíně. Doma měli velké hospodářství a spousta práce bylo potřeba odvést i tam. Za svůj život vystřídala několik zaměstnání. Pracovala v kravíně, roznášela poštu, pracovala v rybárně a sadila stromky v lese. Manžel jezdil v práci traktorem, když musel jít jednou k doktorovi, šla jezdit místo něj, protože práce musela být včas hotová. Ukázal jí, jak se traktor řídí, a tak za něj jezdila a orala – to ji velmi bavilo. Jejím koníčkem bylo pečení cukroví. Pekla lidem z okolí na svatby a oslavy."
Jak se nám tvořilo?
Zapojení do soutěže Pošlete vzkaz příběhem iniciovala paní Renáta Vašutová, vedoucí sociální pracovnice Domova Odry, se kterým Mateřská škola Čtyřlístek Odry úspěšně dlouhodobě spolupracuje. Děti z mateřské školy společně se svými učitelkami navštívily obě pracoviště, kde se setkání uskutečnila. Při této příležitosti měli všichni zúčastnění možnost společně zavzpomínat a také srovnat, jaké dětství bylo v období našich babiček, maminek a jak vnímají okolní svět, hrají si a baví se současné děti. Největším „dobrodružstvím“ bylo pro chlapce vyslechnutí příběhu pana Konečného, kterak zasahoval jako dobrovolný hasič, ale i jakým způsobem se vyrovnal s pracovním úrazem, při kterém přišel o prsty pravé ruky. Děvčata zase rozveselilo vyprávění o „traktoristických“ začátcích paní Kučákové. Překvapilo nás, jaký dojem na děti udělalo vyprávění paní Janečkové, která barvitě popisovala spoustu povinností, které coby malá dívenka musela doma zastat. Současně byla radost pozorovat jiskru v očích seniorů, kteří touto aktivitou získali možnost netradičního společenského setkání, při kterém mohli zavzpomínat, ale i předat životní moudro a zkušenosti. Pro všechny zúčastněné bylo společné setkání velmi obohacující.
Na základě tohoto setkání následovala kreativní činnost dětí přímo v mateřské škole. Děti tvorba zcela pohltila. Přidanou hodnotou v dané chvíli bylo bezpochyby i to, že práce vytvářely v období poledního odpočinku, tudíž nemusely „spát“.
