Gymnázium dr. A. Hrdličky, Humpolec
Autory práce jsou Vanda Závodská (15 let), Zuzana Zachová (15 let), Karolína Siřínková (15 let), Simona Ranecká (15 let) a Lucie Janáčková (15 let)
Můj život v pohybu
Jmenuji se Jana a narodila jsem se v lednu 1948 v Chomutově rodičům, kteří se zde poznali v roce 1946 při osídlování pohraničí. V roce 1951 přibyl do rodiny bratr Karel a později v roce 1955 sestra Marie. Své dětství jsme prožili v pohodě a radosti. Otec, který rád rekreačně sportoval, nás vedl ke sportu také. V první třídě jsem začala chodit do rytmiky a cvičit v TJ, kde se cvičilo hodně na nářadí, hlavně mě bavilo cvičení na kruzích. V létě jsme často chodili s rodiči plavat na Kamencové jezero, v zimě pak bruslit na zimní stadion, který v Chomutově byl, hrála se zde hokejová liga, sáňkovat a později i lyžovat. V roce 1955 jsme ve škole nacvičovali na I. spartakiádu a cvičili na fotbalovém stadionu. Později v roce 1960 jsem nacvičovala v TJ jako žákyně skladbu s červenými míčky v červené síťce. Ve škole pak společnou skladbu pro děvčata a chlapce pod názvem Radostná jar. Po ukončení deváté třídy jsem šla studovat na SVVŠ (dnešní gymnázium), kde jsme s děvčaty cvičily skladbu pro dorostenky v roce 1965, kdy byla již III. ČS spartakiáda. Všechny jsme cvičily s radostí a hlavně jsme byly rády, že jsme poprvé mohly cvičit v Praze na Strahově. Byl to pro nás velký zážitek nejen ze cvičení, ale i poznání Prahy, kde několik z nás bylo poprvé. V tomto roce se poprvé tancoval tanec letkis, který jsme tancovaly i na seřadištích. Po ukončení studia jsem nastoupila pracovat na poštu, kde jsem prošla celým spojovým provozem, včetně telefonní ústředny.
Později jsem střídala vedoucí menších pošt v době dovolených nebo nemoci v okrese Chomutov. Zde jsem měla turistiku při zaměstnání, protože na těchto poštách se doručovalo většinou pěšky, takže jsem denně nachodila několik kilometrů. Tato práce byla pro mne velkou školou v komunikaci s lidmi. Na poště v Hrušovanech jsem poznala svého budoucího manžela, který zde sloužil jako voják ZS na odloučené hlásce. V roce 1970 jsme se vzali a já následovala manžela do Prahy 9 – Kbel, takže jsme spolu již 53 let. V roce 1973 se nám narodil syn Martin a v roce 1976 dcera Jana. Když byly dceři tři roky, začala jsem s ní chodit cvičit do TJ Spartak Kbely, a jelikož bylo málo cvičitelek, zapojila jsem se do cvičení s dětmi.
Absolvovala kurz pro cvičitele. Tuto činnost jsem dělala celých 32 let, cvičila jsem několik generací malých dětí.
Jana Reichertová, 75 let
Narodila se v Chomutově, kde žila do 22 let. Po svatbě se s manželem přestěhovali na Prahu 9, kde začala pracovat v Leteckých opravnách Kbely. Poté pracovala jako občanský zaměstnanec na finančním oddělení Správy vojenské přejímky MO, kde pracovala dlouhých 37 let až do odchodu do důchodu, který si užívá už 16 let. Vychovala syna a dceru, má pět vnoučat a dvě pravnoučata. Na stáří se přestěhovali s manželem do Humpolce za dcerou a její rodinou. Ve volném čase sportuje a čte knihy, také píše články o činnosti seniorů a básničky k různým příležitostem. Se svojí povídkou Knihovna můj ostrov snů vyhrála v kategorii 60+ v literární soutěži, kterou pořádala humpolecká knihovna ke svému 100. výročí.
Vymýšlela a nacvičovala s nimi pódiová vystoupení na tělovýchovné akademie, které jsme dělali každý rok pro veřejnost. Na vystoupení jsem pro děvčata šila i oblečení, v té době nebyl žádný výběr. V období spartakiád jsme se účastnily pražských soutěží pódiových skladeb, kde jsme získaly jedno třetí místo mladších žákyň a později starší žákyně čtvrté místo. Byl to pro TJ i mě velký úspěch. Sama jsem pravidelně cvičila také, nacvičovaly jsme i na ČS. spartakiády v roce 1975, 1980 i 1985 a účastnily se vystoupení na Strahově. V roce 1990 to byly Tělovýchovné slavnosti a cvičilo se na Stadionu Evžena Rošického. Později, v roce 1994, to byl již XII. všesokolský slet. Nikdo nás do cvičení nemusel nikdy nutit, cvičily jsme vždy rády a s chutí. S těmito ženami se setkávám stále, jezdíme na výlety po Česku a již 15 let v červnu do Štúrova na týdenní pobyt se cvičením. I když je nám většině přes 70 let, jsme stále prima parta žen seniorek v dobré náladě.
V roce 1996 jsme koupili v Humpolci dům, který jsme si opravovali na stáří. V říjnu 2011 jsme se stali občany města Humpolce, takže nejen Hliník se odstěhoval do Humpolce, ale i my. Od roku 2012 jsem členkou spolku Turisté Humpolec, kde jsme již našlapali spousty kilometrů i navštívili plno krásných míst po Česku. Zapojila jsem se i do práce pro seniory, později se stala místopředsedkyní spolku Senioři ČR Humpolec. Na základě získaných zkušeností práce s dětmi jsem i pro seniory začala pořádat sportovní hry, poprvé v roce 2015 ve spolupráci s TJ Jiskra Humpolec. Do her se zapojil i celý výbor seniorů. Od té doby se hry konají pravidelně každý rok koncem května, senioři si je velmi oblíbili. Od roku 2018, kdy jsem požádala paní ředitelku Gymnázia dr. Aleše Hrdličky o spolupráci při hrách, pomáhají studenti. Velmi ochotně seniorům na deseti stanovištích jednotlivých disciplín pomáhají zvládnout daný úkol. Je to vzájemné propojení mladé a starší generace. Spolupráce s gymnáziem trvá již přes dvacet let, kdy senioři docházeli na různé přednášky a kvízy, které pro ně připravili učitelé školy. Letos v květnu se uskutečnily již sedmé sportovní hry a opět se vydařily. Studenti, kteří byli oblečeni ve stejných žlutých tričkách, zelenou plochu atletického stadionu ještě více rozzářili. Bylo to opět milé setkání, kdy si obě generace vzájemně při sportování rozuměly. Skupinka děvčat o tomto setkání natočila reportáž. V tomto roce se poprvé zapojila i Střední škola informatiky a cestovního ruchu, která nám v rámci odborného výcviku studentů navrhla a zhotovila diplomy i pozvánky, též studenti oboru kuchař připravili na posílení seniorům menší šunkové bagetky, které všem chutnaly.
Protože ráda sportuji, byla jsem i členkou vysočinského týmu seniorů v Jihlavě, který se účastní Mezinárodních sportovních her seniorů. Tyto hry byly již od roku 2016 v Praze, Plzni, Olomouci, Českých Budějovicích a Mostě. V Plzni jsem získala stříbrnou medaili za hod kroužků na cíl, a tak přispěla k lepšímu umístění družstva. Vždy jsme se umístili v té první polovině, družstev bylo vždy kolem dvaceti. Hry jsou plné bojovnosti, zážitků i přátelství.
Jelikož já i ostatní seniorky také rády tancují, založily jsme si v lednu 2018 taneční skupinu Prima ženský, nacvičily jsme několik country tanců, se kterými jsme vystupovaly při různých příležitostech. Tanec je přirozený pohyb, vždy jsme si dopolední páteční hodinu užívaly. Bohužel přišel covid a tancování se na dva roky přerušilo. Opět se obnovilo v roce 2022.
V říjnu 2019 se v Jihlavě konala poprvé soutěž Babička roku kraje Vysočina, kam jsem byla výborem seniorů nominována, abych Humpolec zastoupila. Na vystoupení ve volné disciplíně jsem si připravila svou básničku Babička. Básnička měla u poroty úspěch a k mému překvapení i radosti jsem získala první titul Babička roku 2019. Byla jsem ráda, že jsem výbor nezklamala a že jsem pro město Humpolec titul získala. Z tohoto vítězství vyplynula účast na celostátní soutěži v Olomouci, která se konala v listopadu 2019. Na tuto soutěž na představení svého kraje a města jsem si připravila další básničku s názvem Vysočina. Zapůjčila si kroj z oblasti Humpolce, na volnou disciplínu nacvičila s kolegyní country tanec, na přehlídku pořídila nové šaty, abych své město dobře reprezentovala. V Olomouci zvítězilo stáří, ale i my ostatní jsme se staly součástí krásného odpoledne plného dojmů i nových přátelství.
V letošním roce v březnu proběhla akce Chodíme pro mozek a radost, do které jsem přihlásila jednak spolek Senioři ČR Humpolec a též spolek Turisté Humpolec. Celkem se zúčastnilo této akce rovných sto seniorů z Humpolce a okolí, kteří nachodili celkem 435 km na svých výletech. Za tuto velkou účast jsme byli vybráni, obdrželi jsme od Rady seniorů v Praze věcný dar, a to knihu s názvem Pošlete vzkaz příběhem, který mě inspiroval k napsání i mého příběhu.
Chůze i fyzická aktivita je pro člověka přirozený pohyb, souvisí velmi úzce i s fungováním mozku i paměti. Protože to, jak mozek funguje, souvisí s fyzickou a mentální kondicí a zdravotním stavem. Právě proto je pohyb i v seniorském věku tak důležitý a mě provází celý život.
Život si musíme užívat, a ne ho jen žít.
Jak se nám tvořilo?
Dne 23. května od 14:00 se na atletickém stadionu TJ Jiskra Humpolec pořádaly sportovní hry, které připravil výbor Seniorů ČR, z. s., Humpolec. Studenti kvarty našeho Gymnázia dr. A. Hrdličky byli přizváni na tuto akci, aby zajistili provoz jednotlivých disciplín a případnou pomoc seniorům na jednotlivých stanovištích. Disciplíny byly opravdu různorodé: střelba na branku, házení kroužků na cíl, šipky, hod míčkem na cíl, běh s raketou a míčkem, hod oštěpem, kuželky, jízda na koloběžce, pétanque a lukostřelba. Instruktoři z řad studentů pomáhali našim seniorům vše si vyzkoušet a šířili pozitivního sportovního ducha v průběhu zápolení.
Náš reportážní tým soutěžící seniory vyzpovídal a přinesl krátkou videoreportáž z akce, která se stala také naším soutěžním projektem. Zde se blíže dozvíte o dojmech a pocitech seniorů z celé akce. Přízeň počasí nám přála a celé odpoledne v interakci studenti – senioři bylo pro všechny velice příjemné. Děkujeme paní Reichertové za přizvání k akci, Seniorům ČR, z. s., Humpolec a všem spolupořadatelům.
