Mateřská škola Sbíhavá, p. o.
Nikol Minářová, 6 let, třída Opičky
Na projektu se podílel kolektiv dětí ze třídy Opičky, jmenovitě Adrian Arsenjev, Natálie Šarmanová, Artur Wild a Jan Lukeš
Životní vtípek
Jedno pozdní odpoledne jsem šla jako obvykle na tancování, kterému se říkalo odpolední čaje. Zábava byla velmi příjemná a já si zatančila s několika mladíky.
Jeden z nich byl příjemnější než ostatní. Jmenoval se Vlastimil a moc jsme si rozuměli. Nakonec mne pozval na rande. Vše se zdá jako krásný mladý začátek. Ovšem bylo mi 18 let a já, bláznivá holka, už svého milého měla, a tak jsem se rozhodla požádat svou sestru – mé identické dvojče Věru, aby tam šla místo mě. A tak šla Věra v sobotu odpoledne v 16 hodin před dětský obchodní dům, kde se setkali. Věrka si na sebe vzala krásný černý kabátek, kterému se říkalo paleto, a černou sukni. Samozřejmě mu hned řekla pravdu a čekala jeho reakci. Vlasta ji velmi překvapil a pobavil. S klidným hlasem jí řekl, že se mu obě líbíme stejně a na jednu z nás si určitě počká. Rande bylo krásné a následovalo několik dalších. Během roku přišly zásnuby a svatba. Věrka s manželem měla velmi báječné manželství, které trvalo krásných 45 let. Byl to úžasný manžel a švagr. Žili spolu tři roky v Jugoslávii a tři roky v Číně, kde se jim moc líbilo a odkud si přivezli svou jedinou dcerušku, kterou pojmenovali po mně – Zdena.
Musím říct, že i když jsem i já měla skvělého manžela a krásné manželství, občas jsem si říkala, že já jsem na tu schůzku nešla sama. Byla jsem ale za Věruščino štěstí opravdu ráda.
Byl to životní vtípek, který se skutečně povedl.
Zdenka Vohradská, 91 let
Celý život žije v Praze, od narození má velmi blízký vztah se svým dvojčetem, sestrou Věrou, se kterou od roku 2022 žije v domově. Vystudovala textilní průmyslovou školu a celý život byla švadlenou. 22 let pracovala v Družstvu rukavičkářů a kožešníků. Vždy se velmi zajímala o módu a ráda chodila na módní přehlídky. Jejím velkým koníčkem bylo vodní lyžování, ale také klasické lyžování a bruslení.
Jak se nám tvořilo?
Mateřská škola Sbíhavá navštěvuje domov seniorů Centrin už několik let. O soutěži nám řekla naše koordinátorka Pavlína Dubská, která je z organizace Mezi námi, o. p. s.
Babičky s aktivizační pracovnicí Martinou sepsaly příběh, který poté babičky přečetly předškolákům ze třídy opiček na setkání. Děti z opiček jedno dopoledne ve třídě nakreslily k příběhu obrázky. Na další setkání děti obrázky přinesly a začaly si o výkresech s dvojčaty povídat.
Nejvíc dojemné bylo povídání o tom, jak každý příběh pochopil, co si z toho vzal, a to poté nakreslil. Byla i nějaká slza, ale hlavně byl slyšet smích.
Nakonec byl vybrán jeden obrázek, a to od Nikol Minářové, 6 let, který byl do soutěže poslán. Budu moc ráda, když v knize vyjde společná fotka se seniory. 🙂 Děti budou mít ohromnou radost!
Dětem se příběh moc líbil a na kreslení si daly záležet.
Děkujeme za krásnou soutěž.
Foto: společné tvoření
