Mateřská škola Ostrava – Vítkovice l
Autory práce jsou: Eliška Gorčicová (7 let), Teo Terkely (5 let), Šimon Turowski (7 let),
Násobilka
Naše rodina pocházela od Třebíče z Kozlan a byla muzikální. Tedy až na mě. Můj tatínek moc pěkně hrál na harmoniku, pěkně zpíval, co on znal písniček, a můj bratr to uměl zřejmě po něm. Když bylo hezky a oni začali hrát a zpívat na naší zahradě u chalupy, chodila k nám mládež z celého okolí, aby se přidala. Dodnes na to vzpomínám. Já taky moc ráda zpívala, všechny slova písniček jsem znala zpaměti, jen ta jejich melodie mi moc nešla. Stejně jako mi nešla do hlavy v matematice násobilka.
Když jsem spustila nahlas nějakou písničku a otec slyšel, jak zpívám falešně, zvedl výstražně prst a zeptal se, kolik je 7 × 8. No, a to jsem nevěděla nikdy. Tatínkova podmínka totiž byla, nejdřív počty, potom zpěv. A tak bylo po zpěvu, dalo by se říct, že jsem na něj zanevřela.
Roky ubíhaly, já se vyučila švadlenou, vdala se, měla dvě dcery. A díky nim a jejich školním létům jsem se vrátila opět k neoblíbené násobilce a spolu s ní se začala vracet zase i ta láska ke zpěvu. Dneska, jak se v žertu říká, i když mě o půlnoci vzbudíte, vím, že 7 × 8 je 56, a to, že jsem se nenaučila pořádně zpívat a pořád je to falešně, mě až tak dneska už nemrzí. Slova si totiž pořád pamatuju a hlavně, zpívám strašně ráda a od srdce. Co víc si přát, s těmi písničkami se potěším, zavzpomínám a je mi hezky. Jsem přece z muzikantské rodiny.
A která je teď moje nejmilejší? Přece Roste drobná jatelinka.
Marta Kališová, 78 let
"Narodila se na jižní Moravě, ráda cestuje, čte romány a luští křížovky."
Jak se nám tvořilo?
Do domova Na Výminku chodíme s dětmi z naší mateřské školy již několik let. Vždy s několika písničkami nebo s jednoduchým tvořením. Při posledním tvoření nám nabídli, že se můžeme společně zúčastnit soutěže, a nám se ten nápad moc líbil. Obě povídky si děti poslechly, a protože jsme jen dvě třídy, každá třída si vzala za úkol nakreslit jednu ilustraci.
Ve třídě Koťátek nakreslili hned čtyři obrázky, podle toho, jak text povídky plynul.
U Myšáků, ve speciální třídě, jsme se rozhodli, že na obrázku budeme spolupracovat. Někdo rád maluje, někdo kreslí, někdo navléká… proto na jednom obrázku spolupracovaly tři děti. Tímto společným tvořením se nám podařilo propojit nejen dvě generace, ale také podpořit spolupráci dětí ve třídě bez ohledu na jejich omezení.
