Základní umělecká škola Bedřicha Smetany, p. o. II
Autor díla je Radka Zadražilová (10 let)
Splněný sen
Můj sen jsem si začala snít asi od šesti let, kdy jsem už chtěla pracovat ve zdravotnictví nebo v obchodě.
Od malička jsem se hodně vyptávala. Pro řeč jsem si byla dvakrát, ale uměla jsem i naslouchat. A tak přišla puberta a bylo třeba se pomalu rozhodnout, co dál. Já jsem v tom měla jasno, ale okolnosti, možnosti mé a mých rodičů mě dostaly na obchodní školu – obor obuv a průmyslové zboží se specializací obuv a kožená galanterie. Tam jsem začala uskutečňovat svůj sen, i když jsem tomu moc nevěřila, má touha mě držela. Na škole jsem se dozvěděla o nejznámějším výrobci bot u nás a později i ve světě – o panu Baťovi. Můj sen začal v myšlence si s ním jednou podat aspoň ruku. A od té doby jsem začala na sobě pracovat tak, abych mu tu ruku mohla podat a nemusela se stydět za to, co dokážu.
Začala jsem si číst různé knihy o jeho způsobu práce, mluvila jsem s lidmi, kteří ho znali. Dokonce jsem se setkala s celými rodinami a lidmi, kteří ve Zlíně, v továrně pana Bati, pracovali. V té době byly již přidělovány do nájmu i byty zaměstnancům, kteří pracovali v továrně na boty.
A tak šel čas a já jsem se pilně učila ve svém oboru a svůj sen jsem měla neustále ve své mysli. Byly úspěchy, pády i šikana a já si říkala, že jak to vše přežiju a vydržím, tak se mi to může podařit. Myslela jsem i na to, když budu mít dítě, tak ho vychovám tak, aby si šlo za svým snem a přitom zůstalo slušným člověkem, protože je to dle mého názoru cesta hodně náročná a obtížná.
Můj sen se mi začala plnit v momentě, když pan Baťa u nás převzal několik prodejen, dal jim své jméno a tyto prodejny měly mít styl prodeje dle jeho filozofie. V té době měl již i ve světě své prodejny.
Pan Baťa nás navštěvoval v prodejnách osobně a byl přítomen poradám. A na jedné z těchto porad jsem měla tu čest mu stisknout ruku a promluvit s ním. Splnil se mi můj sen, slzela jsem dojetím a nikdo nemohl pochopit proč, jen já jsem věděla, jak je toto setkání silné. Dočkala jsem se i velkého uznání, kdy mě pan Baťa pověřil vedením jedné z jeho poboček, spolupracovali jsme spolu, chválil mě za mou práci, za spolehlivost. Řekla jsem mu, že jsem jeho kvalit ještě nedosáhla, a on vyzdvihnul mou houževnatost a odvahu, s kterou jsem se dostala samostatně do tohoto bodu – jako vedoucí prodejny.
Jana Talarczyková, 74 let
Jak se nám tvořilo?
Naše organizace (Domov Vesna, příspěvková organizace) oslovila paní Zadražilovou, která je dobrovolnicí. Pravidelně i se svými dětmi navštěvuje seniory a plánuje vždy nějaký zajímavý program. Jejím dětem je toto prostředí známé, komunikace mezigeneračně nikdy nevázla. Obě strany se vždy při schůzkách obohatily.
Byla to výborná volba, ke spolupráci došlo téměř ihned. Vše proběhlo při několika schůzkách. Sešli jsme se vždy v aktivizační místnosti, kde jsme měli klid a intimitu. Při první schůzce proběhlo seznámení. Naši senioři – paní Jana a pan Josef – tak si přáli být oslovení – se na setkání těšili a připravili si každý svůj příběh. Každé setkání bylo emočně silné. S dětmi ve věku 10 a 13 let, s Robinem a Radkou, si povídali o svých zájmech. Poté došlo na vyprávění příběhu a na otázky. Děti pozorně naslouchaly a poté se vyptávaly. K výtvarnému zpracování docházelo postupně na dalších setkáních. Byla radost spolupracovat. Atmosféra byla velmi přátelská, tvořivá. Robin se stal parťákem panu Josefovi a Radka parťačkou paní Janě. Obě strany tak spontánně zvolily. Děti velmi potěšilo, když dostaly od seniorů bonbóny, ale také vzácnou knihu.
Pan Josef sdílel svůj příběh s názvem Rybář, je vášnivým rybářem do současnosti, což je v jeho věku (71 let) obdivuhodné, a paní Jana (74 let) vyprávěla o osobním setkání s panem Baťou a také, jak jeho filozofie ovlivnila její život. Pro paní Janu přinesla slečna Radka obrázek pana Bati, pro inspiraci. Došlo i na slzy dojetí, protože vrátit se do minulosti, kde se člověk cítil potřebný a silný, vyžaduje také dost odvahy včetně předání těchto pocitů jiné generaci. Zásluhou přátelské atmosféry se však i tato citová rozbouření zakrátko ustálila. V této atmosféře vznikala výtvarná díla, která zrcadlila vyprávěný příběh. Každý člen „týmu“ vytvořil své dílo při vzájemné spolupráci. Společně si radili, jak na to, co přidat, co ubrat. Dokonce si pan Josef dovolil vytvořit poprvé v životě abstraktní dílo, které ovlivnilo jeho pocity, po tom všem vyprávění.
Foto: společné tvoření a obrázek paní Talarczykové
