Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – Teologická fakulta
Autorkou soutěžní práce je Waltraud Mayerová, studentka 3. ročníku Teologické fakulty Jihočeské univerzity
Příběh paní Ludmily Pouzarové
Jako studentka Teologické fakulty na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, jsem si pro svou pedagogickou praxi vybrala volnočasové aktivity v seniorském spolku Klub Aktiv. Myslela jsem si, že má praxe mezi seniory proběhne podobně, jako u mých spolužaček, které docházely do domovů pro seniory. Svou praxi jsem si představovala jako doprovázení na vycházkách, nošení čaje a něčeho dobrého na pokoj, nebo společné luštění křížovek ve společenské místnosti, ale takovou praxi jsem nečekala! V Klubu Aktiv, který má více jak 540 členů, jsou senioři neustále v pohybu a překypují svými aktivitami. Několikrát týdně cvičí, jezdí na cyklovýlety, chodí na pravidelné vycházky, hrají pétanque, tancují country tance, pořádají sportovní hry a turnaje. U některých turistů jsem byla fascinována, jaké vzdálenosti jsou schopni ujít, když už mně samotné dělá delší výlet na kole problém. Pro ně je to jako nic. Spolek také pořádá divadelní a poznávací zájezdy, ale nejdůležitějším posláním spolku je vzdělávání starších dospělých. Senioři mají velký zájem o rozšiřování svých znalostí v oblasti historie, přírodovědy, cizích jazyků, a zejména dovedností v obsluze moderních komunikačních prostředků. Průměrný věk starších studentů je 75 let. V tomto věku jsem již nečekala, že by se ještě někdo chtěl vzdělávat ve školní lavici. Naopak! Studijní programy Univerzity nebo Akademie třetího věku zaplnily přednáškové sály. Těchto přednášek jsem se účastnila, a zde jsem se také o takovém programu úplně poprvé doslechla. Senioři projevují velký zájem se učit a dozvědět se něco nového. Klub Aktiv jim v tomto ohledu vychází vstříc pestrými vzdělávacími nabídkami.
Účastnila jsem se mnoha přednášek, ale i kurzů. Například kurzu první pomoci (kde si první pomoc každý rád vyzkoušel), kurzu enkaustiky nebo kurzů tvořivých dílen. Nejvíce času jsem se seniory trávila jako lektorka kurzů obsluhy mobilních telefonů, kde jsem měla mnoho příležitostí neformálně si povídat o životě svých “studentek“. Velmi rády si semnou povídaly o svém životě a já jsem ráda naslouchala jejich příběhům. Nečekala jsem, že si během své praxe dokonce najdu kamarádku. A ne jednu. Jedné seniorce jsem pomáhala s telefonem, následně jsme si nabídly tykání, dokonce jsme spolu byly i na kávě a strávily příjemné odpoledne. Poté jsem si začala tykat s další seniorkou, jiná mi vyprávěla o nově narozených koťátkách a ukazovala mi jejich fotky, nebo fotky z cest do zahraničí, a do dneška se vídám se svou nedalekou sousedkou, se kterou jsem se seznámila v Klubu Aktiv. Zjistily jsme, že bydlíme kousek od sebe a často se potkáváme při procházkách s pejsky.
Při kurzu jsem se poprvé setkala s účastníkem, který prodělal mozkovou mrtvici. Ta zasáhla centrum řeči. Ze začátku byl pro mě oříšek mu porozumět, ale oba jsme se hodně snažili najít společnou řeč. Po nějaké chvilce jsme už byli na stejné vlně a dokázala jsem si s ním i tímto způsobem hezky popovídat. Za to ho musím velice pochválit, jak moc se snažil vždy vyjádřit tak nejlépe, jak jen to šlo.
Zkušenosti se seniory v kurzech jsem zažila jen pozitivní. Nikdo na mě nebyl protivný, každý byl milý, vděčný. Domů jsem odcházela s nabitou energií a skvělým pocitem, že jsem někomu pomohla a vrátila mu úsměv do tváře. Často jsem vnímala kontrast, jak někdo přišel s ustaraným výrazem a telefonem v ruce, který působil až moc složitě. Při odchodu to už bylo mnohem veselejší, obličej se proměnil ve šťastný a telefon už nepůsobil tak komplikovaně, jako na začátku.
Jednou z účastnic kurzu byla paní Ludmila Pouzarová, se kterou jsem se blíže seznámila. Během lekcí se na mě vždy mile usmívala. Postupem času jsme prohlubovaly naše přátelství při společném povídání. Vyprávěla mi o své vnučce v mém věku, která studuje na vysoké škole v Brně. Dozvěděla jsem se mnohé z jejího ne vždy lehkého života. Byť je to postavou drobná žena, má v sobě překvapivé množství energie a životního optimismu. Při každém setkání jsem vnímala její vitalitu a dobrou náladu. Paní Lída je pro chod spolku Klub Aktiv nepostradatelná. Ve funkci účetní a hospodářky je všude, kde se vybírají peníze nebo administrují přihlášky. Bez její pomoci by se nedokázal spolek obejít. Je ženou, matkou, babičkou, kamarádkou a přítelkyní, která je svou prací, svými životními postoji vzorem pro nás ostatní, snahou pracovat na sobě.
Liduška Pouzarová říká, že pohyb a práce je její život. Přestože se s ní život v posledních letech nemazlil, díky svým zájmům a aktivitám v Klubu Aktiv zvládla i těžké osobní období ztráty svých nejbližších. S paní Liduškou se ráda potkávám, stále si máme co říci. Obohacuje mne svými vzpomínkami na zajímavé historické události. Díky ní jsem si k seniorům našla cestu a napadlo mě, že podobnou seniorskou komunitu bych mohla založit ve svém rodném městě, ve Vyšším Brodě. Pro seniory u nás takové aktivity nejsou nabízené. Paní Liduška mi nabídla pomoc, a pokud se rozhodnu, bude mi velkou oporou v realizaci mé myšlenky.
Ludmila Pouzarová, 82 let
"Je obdivuhodné, jak zvládá všechny své těžké životní úděly a jakou má – člověku se zdá – nevyčerpatelnou energii. Osmnáct let se jako domácí pečovatelka starala o svého na lůžko připoutaného manžela, se kterým vychovala dvě děti a doma ho i dochovala. Po smrti manžela se aktivně zapojila do vedení právě vzniklého seniorského spolku Klub Aktiv, kde jako účetní a hospodářka pracuje do současnosti. Když v roce 2011 Klub SENSEN Aktiv začínal, byla první, kdo se přihlásil jako dobrovolník, a jako první přikládá ruku k dílu i dnes. Bydlí kousek od sídla spolku, a tak ji častěji než doma můžete potkat v počítačové učebně nebo ve spolkové klubovně. Když je potřeba něco urgentně řešit, okamžitě ochotně přiběhne. Po celou dobu trvání spolku se v aktivní činnosti vystřídal velký počet angažujících se seniorů. Někteří, když poznali, že práce je nekonečná, kolik vyžaduje energie a volného času, tak tuto práci pro druhé vzdali. Někteří již zemřeli nebo zestárli natolik, že nemohou dále pokračovat. Liduška naopak v kolektivu ožívá, a jak s oblibou říká: „dobíjí si baterky“. Kromě ekonomické agendy při spolkových aktivitách je třeba vyřizovat různé formality, navštěvovat instituce a jednat s partnery. Ani zde její píle nezklamala. Tato činnost jí neustále naplňuje a díky ní může Klub Aktiv dobře fungovat. Kromě finančních hlášení a vyúčtování dotací a grantů Liduška ví v každém okamžiku, co si klub může finančně dovolit. Celé roky vyplňuje přihlášky s přibývajícími členy, vybírá členské příspěvky a s největší pečlivostí se stará o ochranu osobních údajů GDPR. Každý rok probíhá mnoho různých akcí, které si účastníci musí hradit. Má na starosti také tento výběr a pochopitelně i vyúčtování akcí. Mimo tuto činnost také navštěvuje přednášky univerzity třetího věku na Teologické fakultě Jihočeské univerzity a studuje již sedmnáctý semestr na České zemědělské univerzitě v Praze. Tancuje v tanečním souboru Slunečnice a v Country souboru Glorieta. Se soubory vystupuje na akcích pro klienty v domovech seniorů. Mimo to se věnuje i svým čtyřem vnoučatům. Učí je na své zahrádce lásce k přírodě, je jim tím nejlepším příkladem pro pracovitost. Ke každému se chová vstřícně a mile. Kde vidí příležitost, tam se snaží pomoci. Celoroční objem práce pro seniorský spolek, kterou Liduška odvádí jako dobrovolník, vydá za celý jeden pracovní úvazek. "
Jak se nám tvořilo?
Praxi v Klubu Aktiv jsem si opravdu hodně užila. Nejvíce zde chválím tu ochotu vyjít všem členům vstříc, vymýšlet pro ně různé kurzy, výlety, přednášky a jiné programy. Nabídku mají pro seniory pestrou, a každý si zde určitě něco najde. Celkově atmosféra v klubu byla příjemná, všichni byli milí, mezi všemi jsem se pokaždé cítila spokojeně, moc se mi tam líbilo. Nebyl den, který by mi nic nepřinesl, který by mě nijak neobohatil. Jsem za takovou zkušenost moc vděčná. Do klubu jsem chodila ráda, všechny jsem si oblíbila, a vždy jsem se na ně těšila.
Foto: společné setkání
