Dětský domov Klubíčko III
Autorem díla je Michal Mati, 10 let
Dětský domov Klubíčko, Náměšť nad Oslavou
Když jsem se v dětství nejvíc bál
Můj příběh se odehrál asi v roce 1964, kdy mi bylo 10 let.
Za základní školou vedle kolejí dělníci udělali výkop, ve kterém kvůli velkým mrazům prasklo vodovodní potrubí. Byl totiž prosinec a byla velká zima.
Dostal jsem nápad jít se na této vodní ploše klouzat. Když se led probořil, protože byl málo zmrzlý, a já udělal žbluňk, všichni spolužáci, kteří tam také přišli, rázem utekli. Ve vodě se mi podařilo odrazit ode dna, zachytil jsem se kolejnice a vytáhl se ven. Než jsem v tom mrazivém počasí došel domů, byl ze mě ledový kluk, který byl zachráněn tím, že ho maminka otloukla vařečkou ze všech stran.
Maminka mě svlékla, dostal jsem teplý čaj a lehl si do peřin, abych se zahřál a nedostal zápal plic. Z toho plyne ponaučení: Nikdy nelez na led, když nevíš, jak je silný, protože nechybělo mnoho a mohl jsem se utopit.
Motto: V životě si máš vše vyzkoušet, ale je důležité nést za svoje chování zodpovědnost.
Dalibor Pavlar, 69 let
Narodil se v Brně, kde žil 24 let. Poté se přestěhoval do Velké Bíteše. Celý život pracoval u pozemních staveb. Měl starší sestru Hanu, se kterou vždy dobře vycházel, a moc rád na ni vzpomíná. Máma Jarmila pracovala jako programátorka v brněnském divadle a otec Vladimír také pracoval v divadle.
Jak se nám tvořilo?
O soutěži nám řekla paní ředitelka. Soutěž nás zaujala, protože s místním domovem pro seniory dlouhodobě uskutečňujeme různé akce. Pozvali jsme seniory na naši zahradu do dětského domova Klubíčko. Setkání proběhlo u oválného stolu s občerstvením, kde jsme se seniory utvořili dvojice. Společně s námi vzpomínali na dětství, život a nejkrásnější a nejhrůznější vzpomínky. Vyzvídali jsme, co by nám senioři chtěli ze svého života předat. Zahráli jsme si kuželky, zachytali rybičky nebo házeli míčem na koš. Největším zážitkem bylo, když 83letý pan Gruber trefil koš několikrát po sobě. Když jsme si popovídali, tak jsme si opekli špekáčky. Tento moment byl pro seniory největším zážitkem, neboť 9letý Vojta krájel špekáčky nožíkem ve tvaru rybičky, což jim připomnělo jejich dětství. Na to reagoval pan Gruber a ukázal Vojtovi svůj vlastní nožík. Řekl nám, že správný muž má mít svůj nůž. Seniory jsme nakonec překvapili ručně dělanými mýdly ve tvaru srdce jako poděkování za rozesmáté odpoledne.
Foto: společné setkání
