Základní škola a Mateřská škola Sulejovice, p. o. III
Autory díla jsou žáci Základní a Mateřské školy Sulejovice
- Anna Doušková (11 let)
- Andrea Svobodová (11 let)
- Alžběta Szymanská (11 let)
Pyšná matka vrcholové sportovkyně
Narodila jsem se roku 1947 za Lovosicemi. Prožila jsem hezké dětství, ve svých pěti letech jsem se naučila plavat a moc mě to bavilo. Do školy jsem chodila ráda, protože mi to šlo, a měla jsem pořád dobré známky, ale moc hodné dítě jsem nebyla. Ve škole mě zajímala čeština a dějepis, ale nerada jsem počítala. Na školy v přírodě se v té době nejezdilo, jezdila jsem ale na letní tábory.
Odpoledne jsem nechodila do žádných zájmových kroužků, trávila jsem čas s kamarády venku. Oblíbenou hračkou mezi dívkami v době mého dětství byla mrkací panenka. Dostala jsem od rodičů kytaru, ale nechtěla jsem na ni hrát a nenaučila jsem se to ani z donucení. Mnohem raději jsem běhala po hřišti
s míčem a hrála basketbal.
V období dospívání jsem měla hodně kamarádů, trávili jsme čas venku u ohně a zpívali. Ve svých 15 letech jsem se zamilovala do kamaráda Františka. Jak už to ale u prvních lásek bývá, ani ta naše neměla dlouhého trvání.
S manželem jsem se seznámila na taneční zábavě a brzy po seznámení jsme se vzali. Ve svých 20 letech jsem se odstěhovala od svých rodičů. Narodily se mi děti, dcera a syn. Jak děti pomalu rostly, začali jsme v nich probouzet lásku ke sportu. Já i manžel jsme byli sportovně založeni, a tak jsme zkusili dát dceru na atletiku. Doufala jsem, že ji některá z disciplín zaujme a bude chtít sportovat. Nejprve zkoušela skok do výšky a běh, ale velké nadšení v ní tato odvětví atletiky nevzbudila. Pamatuji si, že jednou za námi přišel trenér, a zeptal se, jestli by nechtěla zkusit hod diskem. Zpočátku nebyla Věrka nadšenou diskařkou. Tvrdý trénink se jí ale vyplatil, brzy se dostavily první úspěchy a disk se stal nedílnou součástí jejího života.
Dceru jsme s manželem podporovali, jak jen to šlo. Kdykoliv jsme měli volnou chvíli, doprovázeli jsme ji na tréninky a závody. Zároveň jsme ale nechtěli, aby zanedbávala studium, a tak jsme byli velmi rádi, když se dostala na sportovní gymnázium v Kladně. Věra u sportu zůstala a neustále se zlepšovala. Když reprezentovala Českou republiku na mistrovstvích Evropy, světa a na olympiádách v Aténách a Pekingu, byla jsem na ni neskutečně pyšná. I když jsem se vzhledem k náročnému povolání nemohla těchto vrcholných akcí zúčastnit, vždycky jsem na ni myslela a držela jí moc palce. Jsem moc hrdá na to, co v životě dokázala.
Věra Pospíšilová, 76 let
Ráda pije Coca-Colu a chodí na procházky, hraje společenské hry jako Bingo nebo Člověče, nezlob se. Také ve volných chvílích ráda čte kriminální příběhy, zejména ty, ve kterých vystupuje postava Hercula Poirota. Dříve se věnovala šití, háčkování a pletení. Cestovala po celé Evropě a poslouchala rockovou hudbu. Dělají jí radost její vnoučata, která ji občas navštěvují.
Vzkaz pro dnešní generaci
Věnujte se sportu a nevzdávejte se při prvním neúspěchu. Když vytrváte, úspěch se určitě dostaví. Radujte se i z malých výher a prohry přijímejte se vztyčenou hlavou.
Jak se nám tvořilo?
Ke vzájemnému setkání seniorů a vybraných žáků a žákyň 4. a 5. ročníku naší základní školy došlo v úterý 18. 4. 2023. Vzhledem k tomu, že se v naší obci nenachází domov důchodců ani žádná jiná větší seniorská organizace, rozhodli jsme se oslovit domov důchodců v blízkých Čížkovicích, což je od nás co by kamenem dohodil. K naší velké radosti se nám podařilo domluvit společné dopoledne.
Do Čížkovic jsme se vypravili tzv. Švestkovkou, jinak řečeno Švestkovou dráhou, která spojuje Litoměřice a Most a na jejíž trase se obě vesnice nacházejí. Z vlakové zastávky jsme si udělali příjemnou procházku až k místnímu baroknímu zámku, ve kterém domov důchodců sídlí. Na setkání jsme byli teoreticky dobře připraveni, zápisníky s otázkami jsme měli s sebou. Přesto jsme se nevyhnuli mírné nervozitě, protože jsme nevěděli, co nás čeká a jak budou senioři na naši návštěvu reagovat. Už při příchodu na nás ale dýchla téměř domácí atmosféra a obdivovali jsme krásně upravenou zahradu i vnitřní interiér jídelny, která na nás působila velmi útulným dojmem. Na děti a seniory čekalo drobné pohoštění, a tak ze všech účastníků opadla prvotní nervozita a dali jsme se do společné práce. Žáci se rozdělili do tří skupin, každá skupinka si povídala s jedním seniorem a poslechla si jeho životní příběh. První skupinka si vyslechla příběh paní Vaskové, která se celý život věnovala práci s dětmi jako učitelka na základních školách. Paní Pospíšilová pohovořila s našimi žákyněmi nejen o práci zdravotní sestry, ale i o radosti z úspěchu dcery Věry, která získala bronzovou medaili v hodu diskem na OH v Aténách. Třetím seniorem na našem setkání byl pan Horák. Jeho život byl plný zvratů, od nešťastné volby střední školy až po vysněnou práci kameníka. K velmi zajímavé části rozhovoru patřilo určitě srovnání dětství seniorů a dnešních dětí.
V domově důchodců jsme strávili několik pěkných hodin. Věříme, že toto setkání bylo pouze prvním krůčkem na cestě k dalším společným akcím. V nejbližší době, a to 21. června 2023, nás čeká vystoupení pro seniory na pouti, kterou každý rok pořádají zaměstnanci domova důchodců pro své klienty. Vybrané žákyně vystoupí s ukázkou moderního tance a s muzikálem Karkulka, který nacvičily pod vedením pana učitele Jakuba Kocha.
Z dalších aktivit nelze opomenout účast našich žáků ve výtvarné soutěži, kterou každoročně vyhlašuje Centrum sociální péče Litoměřice, zřizovatel Domova důchodců v Čížkovicích. Tématem letošního ročníku výtvarné soutěže byla zahradní párty. Věříme, že naše obrázky přinesly nejen seniorům, ale také zaměstnancům domova radost a navodily atmosféru přicházejícího léta.
