Základní škola Via Montessori, p. o.
Autory díla jsou děti ze Základní školy Via Monetessori, Hlučín
Ela Markevičová, Kryštof Karčmář, Magdaléna Blokešová, Adam Pietrowski, Klaudie Bojdová, Tereza Mančíková, Laura Adamcová, Julie Bartesková, Emma Šlechtová, Zuzana Jílková, Terezie Duciuc, Markéta Miechová, Jan Marek Korpas, Filip Kuldásek, Ema Kabieszová a Ema Rušajová
Husy – jak to bylo kdysi za našeho mládí
Jak se v minulosti pásly husy, jak se dralo peří a co si v minulosti dávaly děti ke svačině? To všechno si děti ze ZŠ Via Montessori během jednoho příjemného odpoledne vyzkoušely.
Společný program měl hned několik částí:
První blok
Ženy sedí na lavičce u ohně a dívají se na děti, které ve skupinkách pasou husy a opékají jablka. Při své činnosti přednášejí lidové pořekadlo – pořekadlo se děti naučily po předešlém natočení zvukové nahrávky, kterou předříkala jedna z klientek.
Druhý blok
Ženy jsou společně s dětmi usazeny do pergoly, kde mají za úkol ,,drát peří“, . V rámci společné debaty si dávaly různé otázky, které je napadly jak ze strany dětí, tak seniorek.
Třetí blok
Děti v posledním bloku přednášely svou prezentaci, a jak pracují s dnešními pomůckami.
Celý projekt měl za úkol propojit životní styl a dobu klientek a dětí s porovnáním dané generace a jejich rozlišení s vývojem společnosti.
V rámci projektu bylo použito oblečení, které si děti samy přinesly s cílem zaměření se na danou životní etapu.
Celý projekt byl natočen do krátkého videa a byly pořízeny fotografie k danému bloku.
Moc děkujeme, že jsme mohli vytvořit a prezentovat náš Domov Sluníčko v rámci projektu HUSY – JAK TO BYLO KDYSI ZA NAŠEHO MLÁDÍ. Byl to krásný a nezapomenutelný zážitek jak ze strany dětí, tak našich seniorek, protože bylo vidět, jak si to všechny generace užívají, a každé reminiscenční setkání má svůj smysl.
Jak se nám tvořilo?
Tvoření probíhalo ve společné spolupráci s dalšími seniorkami během dopoledních aktivit, kde se v rámci reminiscence povídalo o jejich dětství. Oslovili jsme děti a ty naše pozvání přijaly.
Ing. Drahomíra Petrová, 89 let
Žila v Úhřici na jižní Moravě, poté se přestěhovala do Ostravy za rodinou. Stále vzpomíná na to, jak se jako malá topila v rybníku, odkud ji naštěstí vytáhli mládenci, co byli poblíž, a vše tak dobře dopadlo. Vystudovala VŠCHT Praha. Po škole pracovala v laboratoři a náplní její práce byly i mzdy. Ráda čte a luští křížovky, v domově navštěvuje dílny, kde se podílí na vytváření různých výrobků.
Anna Olšovská, 81 let
Narodila se v Ostravě-Vítkovicích. Jako aktivní seniorka se účastní různých aktivit. Do synových šesti let byla ženou v domácnosti, poté pracovala jako měřička tepla. Její pracovní pozici po nějaké době zrušili, tak se přesunula na šachtu Hlubina Jeremenko, kde pracovala dvacet let ve výdejně důlních měřicích přístrojů. Před důchodem se starala o úklid ve Vítkovických železárnách. Celoživotním koníčkem pro ni byla péče o syna, jelikož ze zdravotních důvodů nemohla mít aktivní záliby. K jídlu má nejradši svíčkovou, knedlo vepřo zelo a palačinky s tvarohem. Jejím oblíbeným zpěvákem je Karel Gott, který jí v mládí napsal osobní dopis, který má u sebe dodnes.
Ingeborg Pišáková, 84 let
Pochází z obce Příchovice v Plzeňském kraji. Se svou kamarádkou se přestěhovala do Frýdku-Místku za prací do Slezanu, kde pracovala jeden rok. Následně se provdala do Ostravy. Má tři dcery a čtyři vnučky. Toužila se vyučit prodavačkou, nevlastní otec jí to ale nedovolil. Svůj sen si stejně splnila a celý život jako prodavačka pracovala. Dokonce ještě osm let v důchodu prodávala ve stánku na ostravském hlavním nádraží. V jídle není vybíravá, ale nejradši má řízek a nemá ráda rybí pomazánku. Její oblíbené barvy jsou fialová a modrá. Měla ráda plavání, lyžování a od malička ji bavil tanec. Nyní se věnuje poslechu hudebního programu Šlágr a sledování TV Nova.
Drahoslava Kolowrátová, 95 let
Veselá a usměvavá paní narozena v Dolní Lhotce, kde celý život bydlela a také se tam i vdala. Prožila tam s manželem krásných 45 let, měli dvě děti, kluka a holku. Postavili si vlastní dům, kde měli i menší hospodárku. Věnovala se zahrádce a pěstování plodin. Po válce se vyučila jako dámská krejčová. Tomu se věnovala až do narození prvního dítěte. Potom šla pracovat na pilu, kde ukládala hranoly. Po druhém dítěti si našla práci jako uklízečka na Báňské univerzitě, kde pracovala až do důchodu. Je pyšná na svá vnoučata. Nejradši má klid a velice ráda sleduje pořady o cestování.
Cellerová Věra, 89 let
Narodila se v Táboře, kde žila do svých 18 let. Po svatbě se odstěhovala s mužem do Ostravy, kde pracovala jako sanitářka v lékárně. Z budovy, kde dříve pracovala, je dnes domov pro seniory, ve kterém žije. Vždy ráda šila, pletla a háčkovala, hlavně pro svoje děti, a má velkou radost, že se těmto aktivitám může věnovat i nadále. V domově pravidelně dochází do Ateliéru dobrých nápadů. Její oblíbenou barvou je červená, pochutná si na knedlu vepřu zelu. Má ráda všechny knížky, ale ráda vzpomíná na román Srdce na jevišti, který četla, když jí bylo 12 let. Z hudby má nejradši dechovku, Standu Procházku, Evu Pilarovou a Yvetu Simonovou. Nejraději vzpomíná na sfárání do podmořského dolu Kirkcady ve Skotsku, kam jeli na výměnný pobyt, když její manžel pracoval na dolu Hlubina.
