Dětský domov Klubíčko I
Autorem díla je Jan Matyáš Mati, 12 let
Dětský domov Klubíčko, Náměšť nad Oslavou
Smyslem života je být užitečný
Když mi bylo 12 let, moc jsem se chtěl naučit hrát na harmoniku.
Během pěti let jsem si na ni našetřil 6 000 Kč. V ten den, kdy mi měli harmoniku dovézt, říkali v kovárně, že prodávají hektar pole, a za ten chtěli 6 000 Kč. Přesně tolik, kolik jsem měl našetřeno na moji vysněnou harmoniku.
Otec řekl, že místo harmoniky koupíme pole, a já souhlasil. Následně jsme ještě musili koupit 250 kg pšenice, kterou jsme na ten hektar pole zasadili. Jenže jak začal socialismus, všechno nám sebrali
do družstva. Kvůli tomu jsme neměli ani harmoniku, ani pole a pšenici.
Ve 14 letech jsem šel do učení. Neměl jsem žádné prázdniny, neboť jsem nastoupil hned do práce. Nastoupil jsem do LIDUNASU – Lidového spotřebního družstva. Vyučil jsem se stolařem. Po třech letech jsem to nevydržel a odešel, neboť jsem byl malého vzrůstu a musel jsem mít u hoblu stoličku. I přes to jsem si ale ohobloval prst. Díky úrazu na motorce jsem nešel na vojnu. Místo toho jsem byl takový pomocník pro všechno na letišti. Opravoval jsem auta a jezdil s cisternou.
Po 10 letech jsem si udělal řidičský průkaz a začal jezdit s cisternou pro benzín do letadel, ale pak jsem odešel dělat řidiče ke správě silnic. Skončil jsem kvůli třem infarktům v invalidním důchodu a vrátil jsem se zpátky do družstva.
Motto: Velkým štěstím je, když najdete smysl v tom, co děláte. I když se vám v životě nesplní všechny sny. Štěstím je, když si najdete práci, která vás bude naplňovat a budete v ní užiteční.
Jaroslav Gruber, 83 let
Pochází z obce Jasenice. Dlouhá léta pracoval pro okresní správu silnic, kde se staral o údržbu a opravy. Měl šest sourozenců. Bratry – Jana, Františka, Miloše, Blažeje a Vlastimila a sestru Marii. Všichni spolu dobře vycházeli a měli k sobě vzájemnou úctu. Jeho máma se jmenovala Matylda a celý život pracovala v JZD. Táta Blažej celý život pracoval na pile.
Jak se nám tvořilo?
O soutěži nám řekla paní ředitelka. Soutěž nás zaujala, protože s místním domovem pro seniory dlouhodobě uskutečňujeme různé akce. Pozvali jsme seniory na naši zahradu do dětského domova Klubíčko. Setkání proběhlo u oválného stolu s občerstvením, kde jsme se seniory utvořili dvojice. Společně s námi vzpomínali na dětství, život a nejkrásnější a nejhrůznější vzpomínky. Vyzvídali jsme, co by nám senioři chtěli ze svého života předat. Zahráli jsme si kuželky, zachytali rybičky nebo házeli míčem na koš. Největším zážitkem bylo, když 83letý pan Gruber trefil koš několikrát po sobě. Když jsme si popovídali, tak jsme si opekli špekáčky. Tento moment byl pro seniory největším zážitkem, neboť 9letý Vojta krájel špekáčky nožíkem ve tvaru rybičky, což jim připomnělo jejich dětství. Na to reagoval pan Gruber a ukázal Vojtovi svůj vlastní nožík. Řekl nám, že správný muž má mít svůj nůž. Seniory jsme nakonec překvapili ručně dělanými mýdly ve tvaru srdce jako poděkování za rozesmáté odpoledne.
Foto: společné tvoření
