Základní škola Bystřany III
Autory prací jsou děti ze Základní školy Bystřany, okres Teplice
Producent, dramaturg, scénárista režisér, spisovatel
Setkal jsem se se žáky ZŠ Bystřany a jejich vychovatelkou. Chtěli vyprávět o mé filmařské práci, aby pak z tohoto povídání byl vytvořen výtvarný čin, jakýsi originální obrázek. Vypozoroval jsem, že kluci rádi hrají fotbal, takže jsme si měli o čem povídat. Já jsem v mládí také hrál fotbal za Teplice.
Vyprávěl jsem jim, jak se točí pohádky a filmy. Že je k tomu potřeba velký počet lidí. Tvorba filmu, pohádky může trvat několik měsíců, ale i let. Musí se vybrat herci, co v tom budou hrát, kde se bude natáčet, poté se dílo stříhá a upravuje. Vkládají se tam zvuky, hudba a efekty. Říkal jsem dětem, že to není jednoduchá práce. Že jsem se podílel na filmech a pohádkách jako producent, koproducent, dramaturg, scenárista a režisér. Výčet děl by byl dlouhý, tak ve zkratce: Obsluhoval jsem anglického krále, Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, Čas sluhů, Maharal. Vzpomněl jsem si na Mezinárodní festival v Moskvě, kde jsem za film Čas sluhů přebíral cenu, a že mi ji předávala francouzská herečka Michele Mercier, která hrála Angeliku, což byl film mého dětství. A tak jsem byl tehdy šťastný, že jsem se do toho dětství mohl vrátit.
Jak se nám tvořilo?
Setkání jsem iniciovala já – jsem vychovatelka ve školní družině, jmenuji se Lucie Perglová.
Nejdříve jsem se spojila s domovem důchodců, zda se s námi projektu zúčastní. Poté jsme dohodli společně termín a doufali v hezké počasí, protože jsme se chtěli setkat v DD v jejich hezké zahradě. Děti se rozdělily do tří skupinek a šly poslouchat vyprávění z mládí. Děti si poctivě dělaly poznámky na papír všeho, co je zajímalo. Po cca hodině povídání jsme se odebraly zpět. V následujících dnech se děti dle svých poznámek pustily do výtvarného zpracování příběhu.
Dětem se vyprávění a setkání moc líbilo, měly i dost otázek, co je zajímalo, a zjistily něco o soukromí některých klientů DD. Bylo vidět i na klientech, že se jim to líbilo, byli spokojení, že si můžou s dětmi povídat a mají společnou řeč.
