Mateřská škola, Na Pohoří, Zruč nad Sázavou

Zpět do galerie

Autory díla jsou:

1. Tereza Jelínková (5 let)
2. Ondřej Vilimovský (6 let)
3. Antonín Vorlíček (6 let)
4. Tereza Vorlíčková (6 let)
5. Matěj Šramka (6 let)
6. Šimon Vondra (6 let)
7. Amálie Čermáková (6 let)
8. Maxmilián Pergr (6 let)
9. Anežka Zemanová (6 let)
10. Eliška Zemanová (6 let)
11. Ondřej Končel (6 let)

 

12. Matěj Fortýn (6 let)
13. Tobiáš Kovařík (5 let)
14. Anita Kuthanová (6 let)
15. Petr Jirásek (6 let)
16. Martin Bělík (6 let)
17. Viktor Nikodím (6 let)
18. Ella Benešová (6 let)
19. Laura Lazarová (6 let)
20. Adéla Šťáhlová (5 let)
21. Nicolas Neužil (6 let)
22. Sebastián Kranich (6 let)

Jede jede mašinka

Od dětství jsem si přál létat jako pilot letadlem. Po složení zkoušek a přijetí do dopravní školy se ale stalo, že mi lékaři zjistili oční vadu, pro kterou jsem nemohl ve studiu pokračovat. Přešel jsem tedy na jiný obor, a to strojvedoucí vlakových souprav. Protože se mi tato práce stala největším koníčkem, zůstal jsem u ní celý život. I doma jsem měl své mašinky v podobě různých maket a hlavně jsem miloval knihy o lokomotivách. V práci jsem řídil především elektrické lokomotivy, ale samozřejmě jsem si vyzkoušel i jízdu parní lokomotivou či nejnovějším pendolinem. Práce je to jako každá jiná, ale pro mě ta nejzajímavější a nejmilovanější. Zažíval jsem tu spoustu situací dramatických, ale i veselých. Například, když jsem jednou přibrzdil v jedné obci, a vidím, jak se ke mně rychlým krokem blíží šedovlasý dědeček, v jedné ruce hůl, se kterou na mě mává, a ve druhé provázek, na jejímž konci je škrtící se koza. A tak volám: „Dobrý den, dědo, kampak s tou kozou? Máte pro ni jízdenku?“ Jaképak mě čekalo překvapení, když jsem zjistil, co na mě vlastně onen děda volá: „Hoříte, hoříte… tam vzadu… hoří Vám mašina…!!! Vyskočil jsem z kabiny a uviděl tu málem pohromu, která naštěstí byla v začátcích. Ve strojovně byl vylitý olej, který chytil, a neštěstí bylo na světě. Díky dědovi s kozou však vše dopadlo dobře a včasný zásah oheň uhasil. A když jsem se podíval směrem k lokomotivě, uviděl jsem jen vzpínající se kozu, která táhne dědu přes koleje směrem k přilehlé louce. Rád bych Vám, děti, vzkázal, že pro člověka je velmi důležité, aby byl ve svém životě spokojený. Zároveň Vám jistě každá práce vnese do života svůj řád a ta moje mi určitě dala jednu pěknou vlastnost – všude chodím včas.

Jiří Hás, 80 let

"Celý život prožil v Praze. Původně chtěl být pilotem a létat, nakonec se stal strojvůdcem u Českých drah. Je vdovec, má dvě děti a do domova pro seniory se přestěhoval po několika závažných onemocněních, která už mu nedovolovala být samostatný. Přesto všechno se snaží žít co nejplnohodnotnější život. Má hendikep s chůzí, i přesto rád vyráží na vycházky. Jako vášnivý čtenář rád navštěvuje knihovny a sám je autorem několika naučných knih zabývajících se historií rodů a jejich erby. Je velmi charismatický, žádná žena ho nepřehlédne a jeho vyprávění, které se „dotýká hvězd“, neodolá. Svým milým komunikativním přístupem a úsměvem si získal i děti ze školky Na Pohoří, které do domova pravidelně docházejí, a on jim rád předčítá pohádky."

Jak se nám tvořilo?

Tvoření iniciovala paní učitelka Bohumila Dubjáková, setkání proběhlo v Mateřské škole Na Pohoří Zruč nad Sázavou dne 26. 5. 2023. Děti si poslechly příběh od dědečka a na základě tohoto příběhu volně ztvárňovaly zážitky. Děti pracovaly s nadšením, atmosféra byla klidná, vše probíhalo v přátelském duchu. Dědečka i ostatní seniorky potěšily děti svými obrázky a povídáním nad nimi. Bylo to velmi krásné dopoledne.

Další soutěžní práce