Mateřská škola Kasejovice, p. o.
Autory díla jsou:
1. Pavel Květoň (6 let)
2. Michaela Šmídová (6 let)
Jak jsme prožívali Velikonoce před sedmdesáti léty
Jak jsme prožívaly Velikonoce před sedmdesáti léty jako děti? Velikonoce na vesnici vlastně začínaly už Popeleční středou. V tento den se pálí kočičky, které byly před rokem posvěceny, na takzvanou Květnou neděli. V neděli, před Velikonocemi, se světily kočičky, což jsou výhonky jívy, to je druh vrby. Pak následovaly samotné Velikonoce. Na Zelený čtvrtek odlétají všechny zvony do Říma. Nahrazují je tzv. rachtači či řechtači podle krajových tradic. Začínají na Zelený čtvrtek a končí na Bílou sobotu.
Za mého dětství se této akce zúčastňovali pouze hoši školou povinní. Mladší se mohli zúčastňovat jen svěcení kočiček. Dívky nechodily, měly své holčičí oslavy, což kluci nechápali. Takzvané „rachtání“ mělo různé organizační odlišnosti. Po ranním odrachtání jsem chodil na tzv. koledu po celé vesnici ke každému domu. Zazpívali jsme písničku o Jidášovi a na ukončení této akce jsme se pomodlili u pomníku padlých. Poté následovalo tzv. dělení koledy. Za mého mládí to byla hlavně vajíčka, buď syrová, nebo vařená, nebo tzv. kraslice.
Tak to jsou mé vzpomínky na oslavy Velikonoc. To jsou vzpomínky osmdesátiletého stařečka.
František Burian, 80 let
Na svůj věk je velice čilý, usměvavý a pozitivní. Rád vzpomíná na svá mladá léta. Svůj příběh napsal, aby dětem z mateřské školky udělal radost.
Jak se nám tvořilo?
Naše návštěva s dětmi v DPS v Kasejovicích 5. 4. 2023 probíhala jako pokaždé vřele a spontánně. Chodíme sem za babičkami a dědečky na návštěvu pravidelně, potěšit je, vždy na nějaký svátek. Tentokrát jsme využili svátky Velikonoc a vypravili jsme se společně do Domu s pečovatelskou službou za zdejšími seniory. Zde jsme svojí koledou, jarními písněmi a dárečkem, vyrobeným velikonočním zajíčkem z vyfouklého vajíčka, navodili tu správnou atmosféru.
Babičky i dědečkové s námi zpívali, říkali koledy a vyprávěli. Babičky se dětí ptaly„ čí že jsou?“ a děti jim ochotně odpovídaly a vyprávěly, že mají taky svoji babičku nebo že už ji nemají. A tak došlo i na pohlazení a objetí. Dědečkové vzpomínali na staré časy, na dobu svého mládí, kdy také jako děti chodili s koledou. Zejména pamětník pan František Burian. Babičky se s bujarým smíchem nechaly od Pavlíka vyšupat pomlázkou, aby byly zdravé. Byly to dojemné chvíle pro seniory, ale i pro nás učitelky a hlavně pro děti. Ty dostaly za vystoupení od babiček a dědečků sladkou odměnu.
Ve školce jsme si o návštěvě v DPS povídali a některé děti namalovaly příběh pana Buriana, protože je nejvíc zaujal. Pavlík namaloval rachtání chlapců z vyprávění dědečka. Michalce se líbilo, že i děvčata dříve mívala své holčičí oslavy Velikonoc, což chlapci, jak se pan Burian zmiňuje ve svém příběhu, nechápali.
Pan František Burian nám na památku svoje vyprávění sepsal a poslal nám vzkaz příběhem do školky, aby děti nezapomněly a zase za babičkami a dědečky přišly.
Foto: společné setkání
