Mateřská škola Čtyřlístek Odry, příspěvková organizace l
Autory díla jsou Milan Bačák (5 let) a Prokop Tvarůžek (5 let)
Od sportovce k hasiči
Pan Konečný pochází z Nového Jičína, kde žil do roku 1969 s rodiči. Když se oženil, přestěhoval se s manželkou a dětmi do Fulneku.
Velkým koníčkem byla jízda na kole, jezdil i závodně. V sedmnácti letech utrpěl ale úraz ruky, lis mu rozdrtil prsty na levé ruce a v nemocnici mu je museli amputovat. Tento úraz ho ale v životě nijak zvlášť neomezoval. Naučil se s tím žít. Jen vzpomínal, jak se musel znova učit zavazovat tkaničky. Závodně už pak nejezdil, ale i s chybějícími prsty jel na kole až na Oravskou přehradu – asi 170 km. Rád také kola opravoval – tomuto se věnoval 45 let.
Pan Konečný je pyšný na to, že 25 let dělal dobrovolného hasiče. Díky tomu získal v životě spoustu přátel, se kterými se dodnes stýká. U sboru byl velitelem výjezdu. K této práci ho nalákali kamarádi. Jeho povinností u hasičů bylo také provedení zkoušky sirén vždy první středu v měsíci. Vzpomínal, jak na kole dojel do hasičské zbrojnice, kde musel přesně v poledne zmáčknout knoflík, a siréna začala houkat. Přesný čas věděl díky přenosnému rádiu, které si s sebou nosil.
Pan Konečný vyprávěl příběhy z hasičské praxe: ,,Vyjeli jsme k požáru, a ten jsme nenašli, jezdili jsme pořád dokola a nic. Lidé, kteří požár hlásili, už neohlásili, že je požár uhašen. Taky jsme často jezdili odchytávat včelí roje a vosy, které nám občané nahlásili. Při povodních jsme odčerpávali vodu ze sklepů a tam, kde bylo potřeba. A když jsme my, fulnečtí hasiči nebo hasiči z okolních obcí, pořádali soutěž v hasičském útoku, dělal jsem rozhodčího. Práce u dobrovolných hasičů mě moc bavila, kromě vypisování hlášení do papírů, to jsem rád nedělal, ale patřilo to k té práci.“
Stanislav Konečný, 75 let
Jak se nám tvořilo?
Zapojení do soutěže Pošlete vzkaz příběhem iniciovala paní Renáta Vašutová, vedoucí sociální pracovnice Domova Odry, se kterým Mateřská škola Čtyřlístek Odry úspěšně dlouhodobě spolupracuje. Děti z mateřské školy společně se svými učitelkami navštívily obě pracoviště, kde se setkání uskutečnila. Při této příležitosti měli všichni zúčastnění možnost společně zavzpomínat a také srovnat, jaké dětství bylo v období našich babiček, maminek a jak vnímají okolní svět, hrají si a baví se současné děti. Největším „dobrodružstvím“ bylo pro chlapce vyslechnutí příběhu pana Konečného, kterak zasahoval jako dobrovolný hasič, ale i jakým způsobem se vyrovnal s pracovním úrazem, při kterém přišel o prsty pravé ruky. Děvčata zase rozveselilo vyprávění o „traktoristických“ začátcích paní Kučákové. Překvapilo nás, jaký dojem na děti udělalo vyprávění paní Janečkové, která barvitě popisovala spoustu povinností, které coby malá dívenka musela doma zastat. Současně byla radost pozorovat jiskru v očích seniorů, kteří touto aktivitou získali možnost netradičního společenského setkání, při kterém mohli zavzpomínat, ale i předat životní moudro a zkušenosti. Pro všechny zúčastněné bylo společné setkání velmi obohacující.
Na základě tohoto setkání následovala kreativní činnost dětí přímo v mateřské škole. Děti tvorba zcela pohltila. Přidanou hodnotou v dané chvíli bylo bezpochyby i to, že práce vytvářely v období poledního odpočinku, tudíž nemusely „spát“.
