Základní škola a mateřská škola Koloděje

Autory díla jsou žáci Žluté a Oranžové třídy Mateřské školy Koloděje.

Thomas Rochette, Johana Erbenová, Matěj Křivka, Nela Mlejnková, Kristýna Hlaváčková, Ludvika Kupilíková, Anna Svačinková, Tereza Vodičková, Jakub Trhlík, Samuel Novák, Amálie Videtičová, Lukáš Zach, Josef Havel, Matylda Jevičová, Nikol Popova, Tomáš Novák a Oldřich Novotný

Příběh pohádkové babičky aneb Časem zpátky do pohádky

Vítejte v pohádkovém mlýně, moji milí.
Dříve, než se vydáme na prohlídku našeho mlýna, chtěla bych vám vyprávět o jedné malé holčičce, které láska k pohádkám zůstala po celý život. Musím začít moc smutně. Byly prázdniny roku 1968 a holčičce Evičce umřela maminka. Nebylo jí ještě ani devět let… Měla moc hodného tátu, který se ji snažil alespoň trochu rozveselit, a tak si s ní hodně povídal a hrál. Chodili spolu do lesa na procházky, jezdili na kole na výlety, navštěvovali hrady a zámky a vymýšleli si vlastní pohádky. Tatínek často brával malou Evulku do loutkového divadla a netrvalo dlouho a začali spolu vyrábět první loutky. Maličké, jen tak na prst, maličké maňásky. To od táty dostala první cihličku moduritu, modelovací hmotu, která se po vymodelování musela uvařit v hrnci, potom se namalovala a nalakovala. Evičku to moc bavilo…
Ale to už jste, děti, jistě pochopily, že ta malá holčička jsem byla já… Ano, i staré babičky bývaly mrňavé holky. 😊 A mně láska k pohádkám a loutkám vydržela opravdu celý život. Proto jsem si vytvořila svůj pohádkový svět. Koupili jsme tento mlýn, udělali velké i malé opravy, postavili stodoly i domek kouzlobabky Bylinky a přivítali první zdejší pohádkové obyvatele. Dnes sem zveme děti i dospěláky, aby přijeli na návštěvu, pobejt chvilku v pohádkovém světě. Dnes už jsem nejen pohádkovou babičkou, ale i opravdovou babičkou desetileté holčičky, která tady ve mlýně moc ráda tráví prázdniny a jak jinak, miluje pohádky. Těším se, že z ní jednou bude dobrá průvodkyně. A teď už se pojďme podívat do pohádkového mlýna…
Pohádková babička se pomalu zvedla, vzala proutěný košíček plný dobrých bonbónků a vydala se s dětmi na prohlídku mlýna. Nejprve však každý malý kamarád dostal kartičku, na které byl nějaký skřítek nebo pohádková bytost. Jak procházely mlýnem, musel každý dávat dobrý pozor, aby právě tu svoji postavičku nepřehlédl. Kartičku pak vrátil babičce a dostal bonbón.
A stále měly o čem povídat. Babička se dětí i vyptávala… a co je támhleto? A k čemu se používalo tohle? A jak je asi staré tamto?… Přitom dětem ukazovala rozličné věci, které se dříve v domácnostech běžně používaly. Chodily, koukaly, hledaly postavičky na kartičkách, smály se nezvyklým jménům a bylo jim hezky. A babička se stále ptala: Co ještě musí být v pohádce, aby byla opravdu pěkná a pohádková? Tak třeba humor, dobrodružství, kouzla, tajemno, dobro i zlo… a? Napovídala. Koho napadne, co ještě do pohádky patří? Děti jedno přes druhé odpovídaly… láska, pýcha, přátelství, lež i pravda, hamižnost, soucit, napětí, závist… Správně, přitakala babička. A tomu všemu kouzelný dědeček Fábulín říká pohádkové koření. Do každé pohádky je potřeba ho přimíchat tak akorát. Pohádkový bonbón našli děti i dospěláci 😊.
Jestlipak už jste slyšeli o dědečkovi Fábulínovi? Zajímalo babičku. Ne? Povím vám, jak jsem se s dědečkem Fábulínem seznámila já. To jsem jednou byla na procházce v lese a na pěšině jsem se potkala s bělovlasým dědouškem. Slušně jsem pozdravila a usmála se. Starý pán se také usmál, a tak jsem se ho zeptala, kampak jde. Dědeček se představil a povídá, že se toulá tady po kraji a hledá nějakou opuštěnou chalupu pro sebe a pro své pohádkové kamarády. Já měla zdejší mlýn, a tak slovo dalo slovo a pohádkový dědeček se svými kamarády se do mlýna nastěhoval. To se ví, že mlýn potřeboval opravit, ale časem se vše povedlo, a teď se nám tu společně moc pěkně bydlí. Večer sedává dědeček Fábulín v pohádkové ouřadovně a sepisuje pro děti veselé knížky o příhodách svých pohádkových kamarádů.
A jestli se vám tu opravdu líbí, můžete o tom napsat dědečkovi Fábulínovi psaníčko nebo nakreslit hezký obrázek a poslat mu ho sem, do jeho pohádkové ouřadovny…

Eva Bouchnerová, 63 let

Od mládí se věnovala nejrůznějším výtvarným praktikám. Po střední škole pracovala několik let v pražských obchodních domech v oblasti PR. Poté byla řadu let návrhářkou v ateliéru ruční pletené módy. Nyní již více než 20 let vyrábí loutky, fotografuje a píše knihy. Vše, co dělá, se týká pohádkového světa. S manželem zrekonstruovali starý mlýn a vytvořili zde expozici Časem zpátky do pohádky, kterou nejčastěji navštěvují mateřské školy a kluby seniorů. Právě prostřednictvím pohádek si dle ní obě generace nejlépe rozumějí.

Jak se nám tvořilo?

ČASEM ZPÁTKY do POHÁDKY… společná akce dvou generací (KKS a MŠ) pod patronací ÚMČ Koloděje

BYLO NEBYLO… V obci Koloděje, když místní úřad stavěl novou mateřskou školku, udělali „záměrně“ v budově klubovnu, kde se schází i Klub kolodějských seniorů. Tam se obě generace nejen potkávají, ale „babičky“ a „dědečkové“ z klubu chodí dětem do mateřské školky pravidelně již několik let číst pohádky. A nejen to. Senioři a seniorky třeba pro děti připravili tři velikonoční workshopy, kde děti učili plést pomlázky a zdobit vajíčka.
A nakonec na jaře seniorský klub pozval děti na společný výlet s příběhem: ČASEM ZPÁTKY DO POHÁDKY. Předcházela tomu velká příprava, kdy členky klubu seniorů vyráběly pro děti i dospěláky královské koruny.

17. května 2023 nastoupilo 17 předškolních dětí, 2 paní učitelky, 10 „babiček“ a 5 „dědečků“ do autobusu a vyrazili jsme směr Bartoušov u Jičíněvsi, kde stojí Pohádkový mlýn. Do mlýna nás pozvala naše členka paní Eva Bouchnerová, která vyrobila téměř 300 pohádkových postav a udělala několik expozic ve mlýně, který s manželem zrekonstruovali. Paní Eva má k pohádkám dlouholetý vztah, protože jí pomohly v dětství překonat velmi tragickou událost, kdy jí, jako malé holčičce, zemřela maminka. A o tom, co pro ni pohádky znamenají, vyprávěla předškolním dětem z mateřské školky. Aby věděly, že pohádky nejsou jen pro děti, ale provázejí nás celý život, a i ti nejstarší – babičky a dědečkové – se rádi vracejí ČASEM ZPÁTKY do POHÁDKY.

O tom, že i dospělí si chtějí hrát, přesvědčili děti přítomní senioři, kteří ozdobeni klobouky a královskými korunami spolu s dětmi absolvovali prohlídku mlýna, a tak trochu se vrátili „časem zpátky do pohádky“.
A paní Eva, coby Pohádková babička, se nám – mladým i starým – celý půlden věnovala, provázela nás Pohádkovým mlýnem a seznámila nás skoro se všemi postavami – s čarodějnicemi, čerty, vodníky atd.
Byl to opravdu krásný půlden, kdy se setkaly dvě generace, a vůbec nevadilo, že babičky a dědové, vnučky a vnuci nebyli „vlastní“. A ti nejstarší se k pohádkám stále rádi vracejí a budou vracet. Třeba tím, že je dětem budou číst…
. .
Ale výletem naše společná akce neskončila… Hned druhý den paní učitelky vyzvaly děti, které byly na výletě, aby nakreslily, co si z výletu pamatují. To dětem nedělalo žádné problémy, a tak máme řadu krásných obrázků, v nichž je zachyceno motto našeho příběhu ČASEM ZPÁTKY do POHÁDKY.
Nutno podotknout, že senioři se také zapojili – několik z nich udělalo krásné fotky a náš klubový fotograf vytvořil video, které si prohlédli jak členové seniorského klubu, tak děti z mateřské školky i jejich rodiče.