Základní škola Campanus I
![](https://posletevzkazpribehem.cz/wp-content/uploads/2023/05/Pribeh-1-pes-vlak.jpg)
Autory díla jsou Klaudie Lerchová, Agáta Muknšnáblová, Markéta Niedziolková, Tomáš Kratochvíl a Václav Šindelář z 1. D základní školy Campanus, Praha.
Pes a vlak
Jako malá jsem prázdniny trávila v Jarošově, kde jsme měli psa Punťu, který byl chytrý a velmi šikovný. Když jsme ráno nevstávali, jak si on představoval, tak oběhl všechny postele a packou bouchal do peřin, aby všichni už vstali. Rád s námi chodil také na výlety, i když jsme ho ne vždy chtěli vzít s sebou.
Když jsem došla na nádraží do Lovětína, tam jezdila lokálka, kterou jsem potřebovala, tak Punťa chtěl jet se mnou. No, ale nemohl. Já se ho snažila všelijak zahnat domů, dokonce i kamínek jsem po něm hodila, ale on vytrvale čekal se mnou. Kolem stanice bylo pole brambor a milý Punťa skočil mezi brambory a já se ho snažila znovu popohnat směrem domů. Doufám, že to pochopil. Když přijela lokálka, tak jsem se v klidu posadila a koukám z okýnka, jak si Punťa po schůdkách nastupuje do vlaku, a jel se mnou načerno do Jindřichova Hradce a moc si cestu užil.
Po této zkušenosti jsem už chodila na vlak na jarošovské nádraží, kam se Punťa už nedostal na schůdky do vlaku.
![](https://posletevzkazpribehem.cz/wp-content/uploads/2023/05/stanislava-zakova-pribeh-1-campanus.jpg)
Stanislava Žáková, 85 let
Jak se nám tvořilo?
Se základní školou Campanus se pravidelně setkáváme jednou měsíčně ve čtvrtek díky projektu Mezi námi, kde působí paní Helena Lukášová, která s námi konzultovala možnost věnovat jedno setkání projektu „Pošlete vzkaz příběhem“. Sešli jsme se klasicky zase ve čtvrtek v 9:30 v našem sále, který vždy uzpůsobíme pro 4 – 5 pracovních skupin. Doprovodíme klienty, kteří se pravidelně účastní a již navázali vztah s jedním žáčkem nebo žačkou. Techniku tentokrát připravila třídní učitelka Eva Kalinová a bylo to vyškrabávání obrázku. Čtyři klienti měli připravené příběhy, které nahlas přednesli pro svoji skupinu a následně se dali do tvorby obrázku tužkou nanečisto na bílý papír. Poté si vzali do ruky špejle a jali se vyškrabávat příběh. Práce byla ve finále skupinová na jeden velký papír A2, takže ve finále z toho nelze jednoduše určit, kdo je autorem, kterého mistrovského díla na obrázku. Podstatné bylo, že se všichni zúčastnili a dobře se bavili v průběhu tvoření a škrabání. K závěru setkání jsme měli s paní učitelkou připravené texty dvou písniček, které jsme klientům a dětem rozdali. Paní učitelka si sedla ke klavíru a začala písně hrát a děti spolu se seniory si zazpívali písničky „Adámku náš a Cib, cib, cibulenka“. Po zpívání jsme se pohostili připravenou borůvkovou bublaninou s vysokým těstem a sladkou šťávou. Děti jsou velmi dobře vychované a obslouží i seniory u stolu. Nakonec si jen připomeneme datum dalšího setkání a rozloučíme se.
Foto: společné tvoření