Základní škola Campanus I
Autory díla jsou Klaudie Lerchová, Agáta Muknšnáblová, Markéta Niedziolková, Tomáš Kratochvíl a Václav Šindelář z 1. D základní školy Campanus, Praha.
Pes a vlak
Jako malá jsem prázdniny trávila v Jarošově, kde jsme měli psa Punťu, který byl chytrý a velmi šikovný. Když jsme ráno nevstávali, jak si on představoval, tak oběhl všechny postele a packou bouchal do peřin, aby všichni už vstali. Rád s námi chodil také na výlety, i když jsme ho ne vždy chtěli vzít s sebou.
Když jsem došla na nádraží do Lovětína, tam jezdila lokálka, kterou jsem potřebovala, tak Punťa chtěl jet se mnou. No, ale nemohl. Já se ho snažila všelijak zahnat domů, dokonce i kamínek jsem po něm hodila, ale on vytrvale čekal se mnou. Kolem stanice bylo pole brambor a milý Punťa skočil mezi brambory a já se ho snažila znovu popohnat směrem domů. Doufám, že to pochopil. Když přijela lokálka, tak jsem se v klidu posadila a koukám z okýnka, jak si Punťa po schůdkách nastupuje do vlaku, a jel se mnou načerno do Jindřichova Hradce a moc si cestu užil.
Po této zkušenosti jsem už chodila na vlak na jarošovské nádraží, kam se Punťa už nedostal na schůdky do vlaku.
Stanislava Žáková, 85 let
Jak se nám tvořilo?
Se základní školou Campanus se pravidelně setkáváme jednou měsíčně ve čtvrtek díky projektu Mezi námi, kde působí paní Helena Lukášová, která s námi konzultovala možnost věnovat jedno setkání projektu „Pošlete vzkaz příběhem“. Sešli jsme se klasicky zase ve čtvrtek v 9:30 v našem sále, který vždy uzpůsobíme pro 4 – 5 pracovních skupin. Doprovodíme klienty, kteří se pravidelně účastní a již navázali vztah s jedním žáčkem nebo žačkou. Techniku tentokrát připravila třídní učitelka Eva Kalinová a bylo to vyškrabávání obrázku. Čtyři klienti měli připravené příběhy, které nahlas přednesli pro svoji skupinu a následně se dali do tvorby obrázku tužkou nanečisto na bílý papír. Poté si vzali do ruky špejle a jali se vyškrabávat příběh. Práce byla ve finále skupinová na jeden velký papír A2, takže ve finále z toho nelze jednoduše určit, kdo je autorem, kterého mistrovského díla na obrázku. Podstatné bylo, že se všichni zúčastnili a dobře se bavili v průběhu tvoření a škrabání. K závěru setkání jsme měli s paní učitelkou připravené texty dvou písniček, které jsme klientům a dětem rozdali. Paní učitelka si sedla ke klavíru a začala písně hrát a děti spolu se seniory si zazpívali písničky „Adámku náš a Cib, cib, cibulenka“. Po zpívání jsme se pohostili připravenou borůvkovou bublaninou s vysokým těstem a sladkou šťávou. Děti jsou velmi dobře vychované a obslouží i seniory u stolu. Nakonec si jen připomeneme datum dalšího setkání a rozloučíme se.
Foto: společné tvoření
