Základní škola Bruntál
Autory díla je kolektiv žáků 3.C Základní školy Bruntál
Panenka z pouti
V mých 10 letech jsem se připojila poprvé k pouti, která šla z Hrabětic přes Blatnici na kopec ke Svatému Antoníčku. Celá cesta byla dlouhá asi 25 km. Šla jsem já s bratrem a v průvodu bylo asi 50 lidí. Pouť začínala u nás v kostele a odtud jsme vyráželi na cestu.
Doprovázely nás tři vozy s koňmi. Na jednom seděl velebný pán a muzikanti si tam odkládali nástroje. Další dva vozy vezly košíky, ve kterých měli lidé sváteční oblečení a jídlo. My s bratrem jsme dostali uvařená vajíčka, sklenici rozpuštěného másla a buchty. Měli jsme lahvičky od limonády, která se jmenovala Zonika, a po cestě jsme do nich nabírali vodu. Maminka dala každému z nás pět korun, ať si něco koupíme.
Já jsem strašně toužila po kaučukové panence, kterou si z pouti donesla kamarádka minulý rok. Protože jsem neměla žádnou peněženku, dala jsem si peníze do kapsičky, kterou jsem měla na vestě. Večer jsme přišli do Blatnice, kde nám paní selka otevřela stodolu, kde už pro nás měla nachystanou slámu. Každý si vytáhl z košíku deku a spali jsme tam dohromady. Já jsem si dala pod hlavu vestičku s penězi, aby se mi neztratily.
Ráno jsme se všichni umyli pod pumpou a nastrojili do svátečního oblečení z košíku. S průvodem jsme vyrazili na kopec ke Svatému. Antoníčku.
Napřed jsme šli do kostela a pak se rozprchli po stáncích. Na nákupy jsme měli hodinu. K mé hrůze jsem zjistila, že nemám v kapsičce pět korun.
Napadlo mě, že mi peníze mohly vypadnout jen při spaní, a rozběhla jsem se zpátky do stodoly.
Marie Janků, 94 let
Na svůj věk je velmi vitální. Je přátelská, ráda se účastní veškerých volnočasových aktivit v domově a má velmi ráda akce, kde se propojují dvě generace – senioři a děti. Když byla oslovena, zda by se zúčastnila projektu PVZP, neváhala ani na okamžik.
Celou cestu jsem se modlila: „Svatý Antoníčku, ty nacházíš ztracené věci a já tak toužím po panence,“ a plakala jsem. Když jsem přiběhla do stodoly, rozhrnula jsem slámu a pět korun našla. Utíkala jsem rychle zpátky a panenku si koupila. Zbyly mi ještě peníze na cukroví a panenka se mnou od té doby putuje dodnes. Bratr si koupil krasohled a foukací harmoniku, na kterou rád hrával.
Po zpáteční cestě jsme se už nikam nestavovali a šli pomalu skoro celý den domů a svou pouť jsme zakončili znovu v kostele, kde nás čekalo malé požehnání, že jsme se v pořádku vrátili.
Jak se nám tvořilo?
Základní školu na Cihelní ulici v Bruntále oslovily pracovnice Centra sociálních služeb pro seniory Pohoda, p. o., s nabídkou zúčastnit se společně projektu Pošlete vzkaz příběhem. Paní učitelka Mgr. Petra Zavadilová byla ze společného projektu nadšená a optimismem a nadšením „nakazila“ i děti ze základní školy.
Centrum tak navázalo spolupráci se ZŠ Cihelní Bruntál a 20. 4. 2023 proběhlo společné setkání žáků a dvou našich klientek. Hned na začátku děti, které centrum navštívily v doprovodu paní učitelek, předaly klientkám kytici tulipánů, čímž jim udělaly velkou radost.
Dle zadání a pravidel soutěže dvě klientky centra odvyprávěly dětem svůj životní příběh. Jedna z klientek si připravila příběh o své panence, kterou má už víc než osmdesát let, a o strastiplné cestě k jejímu zakoupení. Druhá klientka dala přednost veselým historkám o zvířatech, které doma zažívali při jejich chovu. Ze začátku jsme byly s paní učitelkou zvědavé, jestli budou příběhy dnešní desetileté děti zajímat. Naše obavy se rozplynuly hned na začátku, protože děti vše napjatě sledovaly, ale nejen to. Řekly si i o další zajímavosti a měly spousty otázek. Hodně dětí se dotazovalo, jaké to dřív bylo ve škole, zeptaly se i na nějaký zážitek z války apod. Vzhledem k tomu, že šlo o setkání dvou věkově zcela odlišných generací, bylo nutné dětem vysvětlit některé pojmy, kterým nerozuměly – např. co je žebřiňák, jak to vypadalo o pouti, k čemu sloužila rákoska, čemu se říkalo oslovská lavice apod. Na závěr se všichni společně vyfotili a uživatelky popřály dětem, ať se jim dnešní setkání podaří zachytit co nejlepším a nejvýstižnějším způsobem.
Děti se pak pravidelně scházely a vše, co slyšely od seniorů, kreativně a velmi pěkně a zajímavě zpracovaly. Tímto ale spolupráce a kontakty dětí se seniory zdaleka nekončí. Plánují se další setkání, děti chtějí pozvat seniory na návštěvu školy, ukázat jim prostory školy, posedět s nimi v zahradním altánu a SPOLEČNĚ si povídat a bavit se. Za nadšení a úsilí přejeme dětem i seniorům společnou výhru. Ale pokud by to na výhru nebylo, jsme velmi rádi, že děti strávily se seniory příjemné chvíle a chtějí v tom i nadále pokračovat.
Foto: společné tvoření
