Základní škola Mikulov I
Autorky zpracovaného příběhu jsou: Nikol Rožková (15 let), Eva Phung (15 let) a Adriana Opavová (15 let)
O Jarmile
Představení
Jsme žákyně 8. B a jmenujeme se Nikol Rožková, Eva Phung a Adriana Opavová. Přišly jsme na tento projekt ve škole, kde nám nabídli tuto možnost účastnění, a šly jsme sem, protože nás to zaujalo a chtěly jsme zkusit něco nového. Pocházíme z Jihomoravského kraje, kde studujeme základní školu.
Seznámení se s paní
Na prvním setkání jsme byly stydlivé. Podle paní jsme si padly do oka, ale my jsme přesto první hodinu byly nervózní. Na druhém setkání nám paní přinesla malé dárečky a upekla nám buchtu. Byly jsme velmi rády. Potom jsme už šly do parku na procházku a povídaly si o životě, a jak tudy chodila s pejskem na procházky.
Jarmila Kadlecová, 72 let
Celé dětství prožila v Mikulově, kde žije dodnes. Je nejmladší ze tří sester. V její rodině se hodně zpívalo, povídalo, hrály se různé hry a jezdilo se na výlety. Je vášnivou čtenářkou a zahradnicí, její zahrada vzkvétá a o své výpěstky se ráda podělí s ostatními sousedy, knihovnicemi či čtenáři. Skvěle peče a vaří a k velké radosti ostatních nikdy nezapomene na setkání přinést nějakou dobrotu. Díky knihám a křížovkám si zachovává svěží mysl.
Recept na úžasnou buchtu
Buchta se jmenuje Hrníčková buchta.
Ingredience:
- 4 vejce
- 1 hrnek třtinového cukru
- 200 ml oleje
- 2 hrnky mouky (1 hrnek polohrubé a 1 hladké mouky)
- 1 prášek do pečiva
- 1 hrnek mléka
- 1 až 2 jablka (podle velikosti)
Postup:
4 žloutky a cukr umíchat do pěny, pomalu přilévat olej
Přisypat mouky s práškem do pečiva a nakonec nakrájené na kostičky jablko (bez slupky)
Nakonec sníh – 4 bílky
Těsto vylijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech
Pečeme na 180 °C cca 35–40 min., po vychlazení potřeme marmeládou a polijeme čokoládou
Základní informace
Paní se jmenuje Jarmila Kadlecová, narodila se v roce 1951, tento rok jí je 72 let a doteď bydlí tady v Mikulově. Do školy začala chodit v roce 1957 a chodila na základní školu na Komenské ulici, kde je dneska spořitelna. Paní je nejmladší ze tří sester. Jedna sestra se jmenuje Marie a druhá Zdeňka. Její nejoblíbenější barva je červená, poté bílá. Jarmila Kadlecová nemá manžela, ale má z manželství syna. Na základní škole neměli moc dobrý kolektiv. Na gymplu už ale měli hodně dobrý kolektiv.
Dětství
Její rodina byla úplná a soudržná. Je nejmladší ze tří sester. V její rodině se hodně zpívalo, komunikovalo, hráli různé hry a jezdilo se na výlety. Celé dětství prožila v Mikulově. Její táta se jmenoval Vladimír a pocházel z Hané, měl čtyři sourozence. Její maminka se jmenovala Marie a pocházela ze Slovácka z Hlohovce, měla jednoho sourozence.
Domácí zvířata
Měla belgického ovčáka, který se jmenoval Catrin, ale jeho přezdívka byla Katy. Miloval létající talíře nebo klacky. Pak měla gaučáka. Současně má jezevčíka a kocourka.
Záliby
Ráda čte a ve volném čase píše básničky, také ráda zpívá s rodinou a nemá ráda sport. Dříve ráda pletla, ale kvůli rukám už tak moc nemůže. Současně luští křížovky a čte.
Škola
Začala chodit do školy v roce 1957, když jí bylo šest let. Chodila na základní školu, kde měla jako nejoblíbenější předmět matematiku a český jazyk. Potom přešla na gymnázium. Tenkrát se to jmenovalo střední vzdělávací škola, ta byla na tři roky, úspěšně odmaturovala roku 1969.
Báseň
Nejenže paní nám donesla dárek a upekla buchtu, ale také nám napsala báseň.
Báseň zní takhle:
Projekty se to dnes hemží,
taky jeden máme.
Vyhrát chceme jednu cenu,
taky hlavy dohromady dáme.
„Pošlete vzkaz příběhem‘“
tak zní název jeho,
pošleme vzkaz příběhem,
využijem všeho.
Když se spojí stáří s mládím,
příběhů jsou mraky,
těch z dob dávno minulých
i těch, co zažili jsme taky.
Možná se nám podaří
knížku z toho napsat,
doplnit ji obrázky
a do soutěže zaslat.
První setkání 26. 5. 2023
Když jsme vstoupili do knihovny, tak jsme se všichni usadili a vyposlechli si, jak to všechno bude probíhat. Poté se paní zvedla a zeptala se „Kdo si mě vezme?‘“
A my jsme odpověděly „Tak třeba my.“ Potom jsme se s paní přesunuly do třetího patra knihovny. Na začátek jsme se představily a paní se zeptala, co máme v plánu udělat.
A my jsme řekly: „Chtěly bychom udělat 3D figurky, film a knihu.“ Nakonec jsme se shodly, že uděláme knihu. S paní jsme si povídaly hodinu a půl, a potom jsme šly zpátky do školy.
Druhé setkání 6. 6. 2023
Na druhém setkání nás paní překvapila dárkem a buchtou, která byla mimochodem moc dobrá.
Povídaly jsme si 10–15 minut a poté jsme se přesunuly do parku na procházku. Pak jsme šly zpátky do knihovny a rozbalily si dárečky. A měly jsme jít zpátky do školy, ale ještě jsme šly na prohlídku
Galerie Závodný v Mikulově.
Závěr
Paní Kadlecová je vzácným příkladem milé a přátelské osoby, která v sobě stále uchovává
nezměrnou dávku radosti a životní energie. Jejích 72 let ji vůbec neomezuje v projevování laskavosti a vstřícnosti vůči ostatním. Její přátelská povaha je výjimečná a vždy rozjasní den každému, kdo s ní
přijde do styku.
Je zřejmé, že paní Kadlecová věnuje čas a péči svému okolí. Její milá a laskavá povaha jí umožňuje navázat a udržovat hluboké a opravdové vztahy s lidmi všech věkových skupin. Je inspirací pro mladé generace, které se od ní učí hodnotám, jako je tolerance, porozumění a respekt.
Přestože paní Kadlecová prošla mnoha životními zkušenostmi, které by jiné lidi mohly zahltit,
dokázala si uchovat svou nezlomnou sílu a pozitivní postoj. Její úsměv a vřelé přijetí každého nového dne dokazuje, že věk není omezením, ale spíše příležitostí pro další osobní růst a radost ze života.
Je vzácné nalézt takovou osobu, která je vysvědčením lidskosti a soucitu. Paní Kadlecová nám
připomíná, že věk není důvodem k odkládání radosti, ale ještě větším důvodem k jejímu prožívání. Její příklad by nás měl inspirovat k tomu, abychom byli laskaví a přátelští k ostatním bez ohledu na věk.
Paní Kadlecová je výjimečná žena, která nám ukazuje, jakým způsobem bychom měli přistupovat
k životu a lidem kolem sebe. Její milá a přátelská povaha a její zářivý úsměv nám připomínají, že věk
je jen číslo a pravá hodnota spočívá ve vzájemném respektu, lásce a péči. Její přítomnost je
požehnáním a inspirací pro nás všechny.
Jak se nám tvořilo?
Na prvním setkání jsme byly stydlivé. Podle paní Jarmily jsme si padly hned do oka, ale my jsme přesto byly první hodinu nervózní. Na druhé setkání nám paní Jarmila přinesla malé dárečky a upekla buchtu. Byly jsme velmi rády. Potom jsme už šly do parku na procházku a povídaly si o životě, a jak tudy chodila s pejskem na procházky. To už bylo v pohodě.
Popis společného tvoření obecně – za všechny přihlášené práce této instituce
Městská knihovna požádala své čtenářky a studentky Virtuální univerzity 3. věku, aby si přišly popovídat s dětmi a společně vytvořit kreativní práci pro tento projekt. Překvapením bylo, že se s nadšením přihlásili žáci 8. tříd. I seniorky měly velkou obavu ze setkání s teanegery: „Jak se s nimi máme bavit? Nebudou znudění? Já myslela, že to budou malé děti!„ To bude trapas!“
Naopak žáci se na setkání těšili, hodně si povídali a plánovali toto setkání s paní učitelkou. Měli připraveno již několik nápadů. Někteří se zpočátku ostýchali, jen poslouchali, ale po chvíli ve všech skupinkách vládla živá diskuze. Příběhy žáci nahrávali, aby jim nic neuniklo. Seniorky se vyptávaly na zájmy dětí, rodiče, které mnohdy znaly, na plány dětí. Ty zase naslouchaly příběhům a životním cestám vypravěčů.
A když jsme na půdě knihovny a projekt knihovna iniciovala, zvolili jsme koncept Živá knihovna.
Živá knihovna je způsob propojování lidí prostřednictvím dialogu a vzájemného poznání. Je to interaktivní událost, která umožňuje „půjčování“ živých „knih“ – skutečných lidí s jedinečnými příběhy a zkušenostmi.
Formát dialogu v Živé knihovně probíhal takto:
1. Žáci si vytvořili tvůrčí skupiny.
2. Do knihovny byli pozváni senioři – čtenáři Městské knihovny Mikulov, studentky Virtuální univerzity 3. věku, návštěvníci – „živé knihy“.
3. Žáci (čtenáři) si vybrali „knihu“, se kterou chtěli číst – vést dialog.
4. Čtenáři měli možnost položit „knize“ otázky nebo se s ní podělit o své vlastní zkušenosti.
5. „Knihy“ byly otevřeny k diskuzi a cílem bylo vzájemné porozumění a otevřený dialog.
6. „Knihy“ a jejich čtenáři se setkali dvakrát, aby se čtenáři mohli doptat na podrobnosti, „přečíst“ si další část příběhu.
7. Dialog v Živé knihovně je založen na vzájemném respektu, otevřenosti a ochotě naslouchat a sdílet. Cílem je rozvíjet porozumění mezi různými lidmi. V našem případě to byli žáci 8. třídy a seniorky. Místo plánovaných 45 minut se skupinky rozcházely po dvou a půl hodině a všichni se těšili na další „čtení“.
8. Čtenáři byli překvapení, jak krásně se „živé knihy“ čtou, a „knihy“ byly nadšené z pozorných, zvídavých a kreativních čtenářů.
9. Žáci pak příběhy kreativně zpracovali. Do kreativního zpracování se zapojily i „knihy“.
10. Plánujeme další setkání, kde se budou prezentovat práce a věříme, že PŘÍBĚHY NEKONČÍ.
Z tohoto konceptu vzniklo několik samostatných prací. Společné setkání obě skupiny mile překvapilo, knihovnou se nesla jen pozitivní energie. Každý z aktérů vystoupil ze své komfortní zóny a zjistil, jak je to báječné.
