Mateřská škola Čtyřlístek Odry, příspěvková organizace ll

Zpět do galerie

Autory díla jsou Marharyta Baranova (6 let), Linda Frousová (5 let) a Nina Žárská (5 let)

Dětství plné povinností

Paní Gisela se narodila a vyrůstala v Odrách. Rozhodla se dětem vyprávět svůj životní příběh a zároveň povídat o městě Odry, které děti znají.

Narodila jsem se do rodiny dělníků pracujících v oderské továrně Optimit. Dětství jsem prožila zpočátku v bytě, později si rodiče koupili domeček. Pocházím ze šesti sourozenců. Každý jsme měli doma své povinnosti. Chovali jsme drůbež, králíky, kozy i prase. Moc času na lumpárny nebylo. My děti jsme si musely navzájem pomáhat a mít splněno to, co nám rodiče přikázali.  

Ráda jsem se strojila, ale na nové šaty nebylo, a tak jsem musela nosit zděděné a přešívané šaty po sestře. Snad proto jsem se chtěla vyučit švadlenou. Moc jsem o to prosila rodiče, ale na to, abych bydlela v jiném městě a chodila do školy, u nás nebyly peníze. Takže jsem ve čtrnácti letech po absolvování osmi tříd základní školy musela nastoupit do zaměstnání. Největší zaměstnavatel na Odersku – Optimit – nabízel práci i takto mladým lidem. Nebyla jsem sama, která tak mladá chodila do práce a vydělávala peníze pro rodinu.

„Optimitka“ je veliká továrna s krásným vysokým komínem a mnoha výrobními halami. V jedné z nich jsem pracovala, a to ve výrobě gumových a vodních hraček. Na matricích jsme vyráželi různá gumová zvířátka, která se pak nafoukla a sloužila jako vodní hračky. Kolektiv tam byl moc dobrý, přijali mě a zaškolili. Touha chodit pěkně oblečená mě neopustila. Záviděla jsem starším kolegyním, když se v šatně převlékaly do nových moderních šatů. Já jsem doma odevzdala výplatu a někdy bylo na šaty pro sestru a jindy na kabát pro mě. 

Po příchodu ze zaměstnání nebyl čas na odpočinek. Rodiče mě poslali pěšky lesem na Dobešov, kde jsem odpoledne pomáhala u sedláka, a domů jsem donesla máslo, mléko, brambory, zkrátka co bylo potřeba.

Později jsem si našla svého manžela a s ním jsem se měla moc dobře. On byl pracovitý, já také, tak jsme my ani naše děti nikdy nestrádali. Při vzpomínkách na dětství si vybavuji pouze práci a povinnosti, moc dětských radovánek jsem si neužila. Zato v manželství jsem byla moc spokojená. 

 

Gisela Janečková, 82 let

"Pochází z Oder, narodila se do rodiny dělníků pracujících v oderské továrně Optimit. Zpočátku žila v bytě, později rodiče koupili domeček. Je z šesti sourozenců, každý měli doma své povinnosti a moc času na lumpárny nebylo. Chovali drůbež, králíky, kozy i prase. Všechny děti si musely navzájem pomáhat a mít splněno to, co jim rodiče přikázali. Z finančních důvodů musela oželet studium a po osmé třídě, ve čtrnácti letech musela nastoupit do zaměstnání. Z dětství vzpomíná jen na práci a povinnosti, moc dětských radovánek si neužila, za to v manželství byla moc spokojená."

Jak se nám tvořilo?

Zapojení do soutěže Pošlete vzkaz příběhem iniciovala paní Renáta Vašutová, vedoucí sociální pracovnice Domova Odry, se kterým Mateřská škola Čtyřlístek Odry úspěšně dlouhodobě spolupracuje. Děti z mateřské školy společně se svými učitelkami navštívily obě pracoviště, kde se setkání uskutečnila. Při této příležitosti měli všichni zúčastnění možnost společně zavzpomínat a také srovnat, jaké dětství bylo v období našich babiček, maminek a jak vnímají okolní svět, hrají si a baví se současné děti. Největším „dobrodružstvím“ bylo pro chlapce vyslechnutí příběhu pana Konečného, kterak zasahoval jako dobrovolný hasič, ale i jakým způsobem se vyrovnal s pracovním úrazem, při kterém přišel o prsty pravé ruky. Děvčata zase rozveselilo vyprávění o „traktoristických“ začátcích paní Kučákové. Překvapilo nás, jaký dojem na děti udělalo vyprávění paní Janečkové, která barvitě popisovala spoustu povinností, které coby malá dívenka musela doma zastat. Současně byla radost pozorovat jiskru v očích seniorů, kteří touto aktivitou získali možnost netradičního společenského setkání, při kterém mohli zavzpomínat, ale i předat životní moudro a zkušenosti. Pro všechny zúčastněné bylo společné setkání velmi obohacující. 

Na základě tohoto setkání následovala kreativní činnost dětí přímo v mateřské škole. Děti tvorba zcela pohltila. Přidanou hodnotou v dané chvíli bylo bezpochyby i to, že práce vytvářely v období poledního odpočinku, tudíž nemusely „spát“.