Základní škola a Mateřská škola Spálov, příspěvková organizace l
Autory prací jsou:
1 – Hana Laura Feglerová (12 let)
2 – Ashley Veronika Miklošová (8 let)
3 – Kateřina Dirbáková (7 let)
4 – Laura Václavíková a Miroslava Klimková
5 – Marie Švancerová (10 let)
6 – Josef Klimek (9 let)
Kdysi byla doba pomalejší a bylo nám veselo
Pocházím ze třinácti dětí. Byla jsem nejstarší. V mých deseti letech jsem už musela umět vařit, postarat se o děti. Najednou jsme pekli v peci i deset chlebů a ani po týdnu nám nezplesnivěly. Měli jsme obrovský statek, pole, lesy a k tomu hodně zvířat. Chytali jsme dešťovou vodu, kterou jsme používali úplně na všechno. Vařili jsme v ní, koupali a prali prádlo.
Moje maminka měla velikou valchu a já svoji malou. Se vším jsem jí pomáhala. Když jsme prádlo vypraly, vysušily, hledaly jsme, kde je dírka, chybí knoflík. Vzaly jsme jehlu, nit a šily, opravovaly, co bylo třeba.
Táta nám koupil boty, vždy o dvě čísla větší, abychom do nich mohli dorůst a vydržely nám dlouho. Opatrovali jsme si je. Většinu času jsme chodili bosky, abysme boty nezničili. Boty jsme používali hlavně do kostela.
Nejdůležitější osoby v dědině byly farář a učitel. Do školy jsme vstávali ve čtyři ráno. Museli jsme nejdříve napást krávy a pak jsme mohli jít pěšky pět kilometrů do školy. Nejvíc jsme se těšili na zimu kvůli tomu, že přes zimu proháněli koně, aby jim neopuchly nohy, zapřáhli je do vozů a my jsme se do školy vezli. Dříve se jezdilo všude na koni i do města na nákupy.
Když prošlo dědinou auto, bylo to tak jednou za den a šlo tak pomalu, že jsme stihli za ním běžet. Když jsem se vdávala, na svatbě byli jenom nejbližší, nedělali jsme žádnou velkou svatbu. Lidi si nezáviděli a hodně jsme si jako sousedi, lidi z dědiny, pomáhali. Když se vyskytl problém, vyřešili jsme si ho hned na místě a bavili jsme se zas dál.
Emílie Šnajdrlová, 87 let
"Je velmi pozitivní, s chutí do života a tvoření. Má čtyři děti a žije v bytě u svého nejmladšího syna. Třikrát týdně dochází do denního stacionáře a vždy se těší tak, že nemůže dospat rána."
Jak se nám tvořilo?
Setkání jsem iniciovala já, Katarína Breskovcová. Oslovila mě možnost potkat se seniory a dozvědět se něco ze života, zkušeností. Potkali jsme se dne 21. 6. v Odrách. Při tvoření jsme vycházeli z příběhu paní Emilky a Marušky. Společně jsme tvořili, pomáhali si navzájem, konverzovali. Vzpomínali jsme na časy minulé, a jak to funguje teď. Seniory potěšilo, vykouzlilo úsměv, když reálně na výkresu spatřili své vzpomínky.
Celkový průběh přípravy, cestu, tvoření jsme zachytili na fotografiích a vložili do jednoho videa.
