Základní škola Mikulov V

Zpět do galerie

Autorky práce jsou Natálie Glušánková (15 let), Barbora Kadrnková (15 let), Sofie Volavková (15 let) a Michela Tomanová (15 let)

Cestovatelka Anna

Paní Anna již sedmým rokem dochází do knihovny na virtuální univerzitu třetího věku. Nejvíce se jí líbí umění a architektura různých zemí. Je vzdělaná, inteligentní a aktivní. Neustále plánuje, kam by se ještě ráda podívala, kterou zemi nebo město by ráda poznala. Na svá oblíbená místa se vrací. Cestování jsou pro ni zážitky nezapomenutelné.

Anna Žaludová, 77 let

Narodila se v Hradci Králové. Během studia na gymnáziu potkala svého budoucího manžela, se kterým se přestěhovala do Mikulova, a procestovali spolu spoustu zemí. Mimo to strávila hodně času v Janově, kde hlídala svá vnoučata. Zážitky z cestování jsou pro ni nezapomenutelné. Již sedmým rokem dochází do knihovny na virtuální univerzitu třetího věku, kde ji nejvíce zajímá umění a architektura různých zemí. Je vzdělaná, inteligentní a aktivní. Neustále plánuje, kam se ještě podívá, a ráda se vrací na svá oblíbená místa. Nikdy nevynechá setkání u kávy s kamarádkami, se kterými sdílí podobné zájmy.

Jak se nám tvořilo?

Setkání iniciovala Městská knihovna Mikulov formou Živá knihovna. Půjčili jsme si paní Annu jako „živou knihu“, která nám vyprávěla svůj příběh. Nejvíce nás zaujal její vztah k cestování, umění a architektuře. Krásně o něm vyprávěla. Mělo to být krátké setkání, spíš jen seznámení se. Když nám paní knihovnice po více jak dvou hodinách oznámila, že za chvíli budeme končit, shodně jsme i s paní Annou zvolali: „Ne! Ještě ne. My si chceme ještě povídat!“ Druhé setkání probíhalo podobně.

Popis společného tvoření obecně – za všechny přihlášené práce této instituce

Městská knihovna požádala své čtenářky a studentky Virtuální univerzity 3. věku, aby si přišly popovídat s dětmi a společně vytvořit kreativní práci pro tento projekt. Překvapením bylo, že se s nadšením přihlásili žáci 8. tříd. I seniorky měly velkou obavu ze setkání s teanegery: „Jak se s nimi máme bavit? Nebudou znudění? Já myslela, že to budou malé děti!„ To bude trapas!“
Naopak žáci se na setkání těšili, hodně si povídali a plánovali toto setkání s paní učitelkou. Měli připraveno již několik nápadů. Někteří se zpočátku ostýchali, jen poslouchali, ale po chvíli ve všech skupinkách vládla živá diskuze. Příběhy žáci nahrávali, aby jim nic neuniklo. Seniorky se vyptávaly na zájmy dětí, rodiče, které mnohdy znaly, na plány dětí. Ty zase naslouchaly příběhům a životním cestám vypravěčů.
A když jsme na půdě knihovny a projekt knihovna iniciovala, zvolili jsme koncept Živá knihovna.
Živá knihovna je způsob propojování lidí prostřednictvím dialogu a vzájemného poznání. Je to interaktivní událost, která umožňuje „půjčování“ živých „knih“ – skutečných lidí s jedinečnými příběhy a zkušenostmi.

Formát dialogu v Živé knihovně probíhal takto:
1. Žáci si vytvořili tvůrčí skupiny.
2. Do knihovny byli pozváni senioři – čtenáři Městské knihovny Mikulov, studentky Virtuální univerzity 3. věku, návštěvníci – „živé knihy“.
3. Žáci (čtenáři) si vybrali „knihu“, se kterou chtěli číst – vést dialog.
4. Čtenáři měli možnost položit „knize“ otázky nebo se s ní podělit o své vlastní zkušenosti.
5. „Knihy“ byly otevřeny k diskuzi a cílem bylo vzájemné porozumění a otevřený dialog.
6. „Knihy“ a jejich čtenáři se setkali dvakrát, aby se čtenáři mohli doptat na podrobnosti, „přečíst“ si další část příběhu.
7. Dialog v Živé knihovně je založen na vzájemném respektu, otevřenosti a ochotě naslouchat a sdílet. Cílem je rozvíjet porozumění mezi různými lidmi. V našem případě to byli žáci 8. třídy a seniorky. Místo plánovaných 45 minut se skupinky rozcházely po dvou a půl hodině a všichni se těšili na další „čtení“.
8. Čtenáři byli překvapení, jak krásně se „živé knihy“ čtou, a „knihy“ byly nadšené z pozorných, zvídavých a kreativních čtenářů.
9. Žáci pak příběhy kreativně zpracovali. Do kreativního zpracování se zapojily i „knihy“.
10. Plánujeme další setkání, kde se budou prezentovat práce a věříme, že PŘÍBĚHY NEKONČÍ.

Z tohoto konceptu vzniklo několik samostatných prací. Společné setkání obě skupiny mile překvapilo, knihovnou se nesla jen pozitivní energie. Každý z aktérů vystoupil ze své komfortní zóny a zjistil, jak je to báječné.