Mateřská škola Orlová – Lutyně III
Autory práce jsou:
Jiří Gelner (5 let)
Daniel Míček (5 let)
Sváteční den
Já se s Vámi podělím o příběh, který se odehrál, když mi byly tři roky. Rodiče měli hodně práce, museli pracovat na poli. A když bylo nějaké výročí v rodině, byla to vždy velká paráda. Všichni rodiče pěkně vystrojili své děti i oni sami se svátečně oblékli. Jenže mí rodiče měli mě, neposednou nezbedu, která ráda trucovala. Maminka mi oblékla sváteční růžovou soupravu, sukýnky, kamaší, svetříku a čepice. Požádala babičku, aby mne chvilku pohlídala venku před domem, než se obleče ona a můj otec. Zatímco se oblékali, já s babičkou byla na ulici.
Tehdy nebyly ještě dlaždice, na chodníku byl prach, kamení a bláto. A po ranní bouřce zůstaly všude kaluže. Mamku zřejmě nenapadlo, co se může stát. Co napadlo mě. Babička mě sice hlídala, ale tak na půl. Jen říkala tohle nedělej a nikam nechoď. Sice se mi můj sváteční oděv velice líbil, ale ta kaluž přede mnou byla lákavější. Tak jsem k ní musela dojít. Nejdříve jsem do ní vložila špičku boty a jemně šlapala… za chvíli už i druhou botu. Za chvilku jsem si našlapala pěkné blátíčko. Šla jsem tedy dál a dál doprostřed kaluže. Než si toho všimla babička, už jsem byla tak daleko, že na mě nedosáhla. To byly tenkrát pořádné kaluže. Já měla takovou radost, že na mě babička nemůže, že jsem už byla v kaluži i rukama. Byla to veliká sranda. Bláto prskalo, byla jsem celá od bláta i obličej jsem měla od bláta. Představte si, dokonce jsem si do něj i lehla.Čepice už nebyla růžová, ale hnědá. Byla to sranda až do chvíle, kdy maminka s tatínkem vyšli ven před dům.
Viděli to hromobití, jejich vystrojenou holčičku celou od bláta. Maminka mě vyzvedla, postavila mimo to bláto, dalo práci najít místo, za kterého by mě zvedla, které by nebylo od bláta. A střelila mi jeden šupanec přímo na zadek. Tatínek se nazlobil. A bylo po slávě. Šlo se domů, protože maminka už pro mě neměla další slavnostní oblečení.
O slávu jsem sice přišla, ale i tak je z toho zážitek na celý život.
Ludmila Holková, 85 let
Rodačka z Orlové. Byla zdravotní sestrou, později pracovala v jesličkách a věnovala se dětem. Měla jednoho syna a věrnou parťačku, fenku německého ovčáka Megi. Je to veselá kopa, nezkazí žádnou legraci. V kolektivu byla a je velmi oblíbená. Kam se hne, tam potká známého člověka. Sousedé o ní často mluví jako o jejich místní celebritě.
Jak se nám tvořilo?
Naše dvě organizace spolu léta spolupracují v rámci mezigeneračních setkávání. Přináší to potěšení oběma generacím. Děti tak vnímají stáří jako součást života. Učí se přirozeně vnímat změny, které jsou jeho neoddělitelnou součástí. Setkávají se s potřebou pomoci druhému dle svých možností. Děti přinášejí do domova seniorů závan pozitivní energie a jsou milým zpestřením života klientů v domově.
