Mateřská škola Unhošť
Autory díla jsou děti z Mateřské školy Unhošť, třída Sluníčka.
Jak Vlkančice ke svému jménu přišly
Když jsem byla malá, úplně maličká holčička, seděli jsme vždy v kuchyni a maminka s tatínkem mi vyprávěli příběh o mé rodné vesnici. Tento příběh je vlastně pověst stará 200 let, která vypráví o tom, jak má rodná ves ke svému jménu přišla.
Vyprávění začínalo vždy stejně, a to i když ho vyprávěla moje babička nebo naše sousedka. Bylo nebylo, skupinka pěti kamarádů, malých školáků, ba i předškoláků, šla jednoho pěkného dne lumpačit k panu hospodáři, jenž bydlel na vršku u lesíka. Lesík byl moc hezký, chodili jsme tam přes léto na houby, borůvky či maliny. Chlapci přeskočili plot, aby se dostali k hospodáři na pozemek. Za nemalou chvíli běží skupinka těch dětí úprkem zpátky od hospodáře a jeden z chlapců se slzami v očích volá z plných plic do celé vsi: „Vlk k Ančičce! Vlk k Ančičce!“ Anička byla malá holčička, sestra jednoho z chlapců. S Aničkou to dopadlo dobře, jen od té doby se mé rodné vsi jinak neřeklo nežli „Vlkánčice“.
Eva Mlchová, 83 let
Patří mezi aktivní seniorky, spoustu věcí si pamatuje, miluje děti, a proto ji tento projekt nadchnul. Moc ráda vzpomíná na mládí.
Jak se nám tvořilo?
Pojetí tvorby bylo oddělené z důvodu neštovic ve školce, o to větší to byla zábava. Uživatelům našeho domova byla přednesena tato soutěž a skoro okamžitě se přihlásila paní Mlchová. Příběh pro dětičky sepsala s vedoucí pracovnicí, který byl následně předán do školky. Děti vytvořily krásné výtvarné dílo, kde zachytily vše důležité z příběhu. Následně proběhlo předání obrázku a povídání o příběhu. Dětem se malování dle příběhu moc líbilo a paní Mlchová byla dojata, jak to děti krásně udělaly.
Foto: tvoření dětí z MŠ Unhošť, setkání s paní Mlchovou
