Základní škola Mikulov IV

Zpět do galerie

Autorky práce jsou Adéla Bálintová (15 let), Sára Pechánková (15 let), A. Jedličková (15 let), V. Škorpíková (15 let) a spolužáci

Život Anny Lipové

Anna měla dětství jako z Honzíkovy cesty – odřená kolena, dřevěné hračky, třešně za ušima. Narodila se doma, což v té době bylo přirozené. V pěti letech se přestěhovali do Pavlova, kde začal tatínek pracovat s koňmi. Měli hospodářství, chovali husy, dobytek, slepice. Se svými kamarády si každou neděli dávali závod, kdo vyběhne dřív na hrad Děvičky.

Anna Lipová, 67 let

Je usměvavá, elegantní a srší energií. Chtěla jít na ekonomickou školu, ale kvůli její věřící rodině nemohla. Vyučila se v oboru kuchař/číšnice. To se pro ni nakonec stalo celoživotní náplní. Začala podnikat, vlastnila tři restaurace a hospodářství. Byla mistrovou pro spoustu učňů, kteří na praxi u ní vzpomínají dodnes. Po čtyřicítce se přestěhovala do Španělska, kde měla se svým mužem farmu s exotickým ptactvem.

Jak se nám tvořilo?

Na prvním setkání v knihovně jsme byly trochu zaražené. Sympatická paní Anna si nás usadila na gauč a vznesla dotaz: „Tak co byste chtěly vědět?“ My jsme jen pokrčily rameny a někdo z nás řekl: „Všechno!“
Na setkání si přinesla kroniku Pavlova. Zajímala se o nás, vyprávěli jsme si o budoucnosti, znala naše rodiče nebo prarodiče.
Paní Anna vyprávěla hlavně o své práci a podnikání. Nejkrásnější příběhy vyprávěla o dětství v Pavlově. A pak musela běžet, protože ji na náměstí čekal její muž, se kterým je už padesát let.

Popis společného tvoření obecně – za všechny přihlášené práce této instituce

Městská knihovna požádala své čtenářky a studentky Virtuální univerzity 3. věku, aby si přišly popovídat s dětmi a společně vytvořit kreativní práci pro tento projekt. Překvapením bylo, že se s nadšením přihlásili žáci 8. tříd. I seniorky měly velkou obavu ze setkání s teanegery: „Jak se s nimi máme bavit? Nebudou znudění? Já myslela, že to budou malé děti!„ To bude trapas!“
Naopak žáci se na setkání těšili, hodně si povídali a plánovali toto setkání s paní učitelkou. Měli připraveno již několik nápadů. Někteří se zpočátku ostýchali, jen poslouchali, ale po chvíli ve všech skupinkách vládla živá diskuze. Příběhy žáci nahrávali, aby jim nic neuniklo. Seniorky se vyptávaly na zájmy dětí, rodiče, které mnohdy znaly, na plány dětí. Ty zase naslouchaly příběhům a životním cestám vypravěčů.
A když jsme na půdě knihovny a projekt knihovna iniciovala, zvolili jsme koncept Živá knihovna.
Živá knihovna je způsob propojování lidí prostřednictvím dialogu a vzájemného poznání. Je to interaktivní událost, která umožňuje „půjčování“ živých „knih“ – skutečných lidí s jedinečnými příběhy a zkušenostmi.

Formát dialogu v Živé knihovně probíhal takto:
1. Žáci si vytvořili tvůrčí skupiny.
2. Do knihovny byli pozváni senioři – čtenáři Městské knihovny Mikulov, studentky Virtuální univerzity 3. věku, návštěvníci – „živé knihy“.
3. Žáci (čtenáři) si vybrali „knihu“, se kterou chtěli číst – vést dialog.
4. Čtenáři měli možnost položit „knize“ otázky nebo se s ní podělit o své vlastní zkušenosti.
5. „Knihy“ byly otevřeny k diskuzi a cílem bylo vzájemné porozumění a otevřený dialog.
6. „Knihy“ a jejich čtenáři se setkali dvakrát, aby se čtenáři mohli doptat na podrobnosti, „přečíst“ si další část příběhu.
7. Dialog v Živé knihovně je založen na vzájemném respektu, otevřenosti a ochotě naslouchat a sdílet. Cílem je rozvíjet porozumění mezi různými lidmi. V našem případě to byli žáci 8. třídy a seniorky. Místo plánovaných 45 minut se skupinky rozcházely po dvou a půl hodině a všichni se těšili na další „čtení“.
8. Čtenáři byli překvapení, jak krásně se „živé knihy“ čtou, a „knihy“ byly nadšené z pozorných, zvídavých a kreativních čtenářů.
9. Žáci pak příběhy kreativně zpracovali. Do kreativního zpracování se zapojily i „knihy“.
10. Plánujeme další setkání, kde se budou prezentovat práce a věříme, že PŘÍBĚHY NEKONČÍ.

Z tohoto konceptu vzniklo několik samostatných prací. Společné setkání obě skupiny mile překvapilo, knihovnou se nesla jen pozitivní energie. Každý z aktérů vystoupil ze své komfortní zóny a zjistil, jak je to báječné.