Mateřská škola Sobotka II
Autorem díla jsou:
- Vojta Adamec (6 let)
- Gabriela Takáčová (6 let)
- Bára Klimešová (6 let)
Šťastná mezi dětmi
Jmenuji se Marie Hoferiková a narodila jsem se v roce 1940 v chalupě ve Starých Hradech.
Vyrůstala jsem sama s babičkou, která mě vychovávala. Často mi vyprávěla různé příběhy, četla pohádky a psala básničky, které mám dodnes zachované v knižní podobě. Do základní školy v Libáni jsem nastoupila již v pěti letech, protože jsem byla velice šikovná a bystrá holčička.
Od raného dětství byl můj sen stát se paní učitelkou v mateřské škole. Jako malá holčička jsem si na ni stále hrála. Dostávala jsem různé pohledy, které jsem známkovala podle toho, jak se mi líbily. I přes moji velkou touhu a lásku k dětem jsem se na vysněnou školu nedostala. Začala jsem tedy navštěvovat gymnázium v Jičíně a poté šla studovat na zdravotní nástavbu v Hradci Králové.
Moje první zaměstnání, do kterého jsem po škole nastoupila, bylo v Dětské léčebně v Železnici, kde jsem pracovala pět let. Léčebna byla odloučeným pracovištěm Janských Lázní. Léčily se zde děti postižené dětskou mozkovou obrnou a dalšími poruchami centrální nervové soustavy. Poprvé jsem se tu setkala s dětmi, které nemohly chodit, samy se najíst, obléknout se nebo provést osobní hygienu. Byl to pro mě silný emoční zážitek. Potkala jsem tu i opravdové kapacity, jako byl neurolog profesor MUDr. Ivan Lesný. Děti sem jezdily opakovaně na dvou- až tříměsíční pobyty, některé i déle, a vzhledem k dlouhodobému pobytu se musely vzdělávat ve škole či školce zřízené u léčebny.
Kromě práce zdravotní sestry jsem tu působila i jako vychovatelka a pro děti jsme vymýšleli různé hry a aktivity ve volném čase.
Po pěti letech strávených v Železnici mě osud zavál do Českého ráje, do malebného města Sobotka. Zde jsem potkala osudovou lásku, za kterou jsem se provdala, a později se nám narodil syn. V Sobotce jsem nastoupila jako zdravotní sestra u obvodního lékaře na středisku a pracovala zde po zbytek svého života až do zaslouženého důchodu. Časem se ze mne stala babička mých dvou vnoučátek Lucinky a Lukáška. Roli babičky jsem si užívala naplno a s vnoučaty jsem trávila veškerý volný čas. Ráda jsem je vodila i vyzvedávala ze školky. Vnoučátka jsou už dávno dospělá, a tak si roli babičky užívám s dětmi
v sobotecké mateřské škole ve třídě Broučků. Chodím do školky jako pohádková babička pravidelně číst pohádky nebo vypravovat různé příběhy. Čas strávený s dětmi mě baví a naplňuje.
Marie Hoferiková, 83 let
Jak se nám tvořilo?
Naše setkání proběhlo 3. 5. 2023 v naší mateřské škole ve třídě Broučků. Oslovili jsme naši čtecí babičku Marii Hoferikovou a poprosili ji o vyprávění příběhu ze života. Děti vyprávění velice zaujalo, prohlédly si fotografie a na základě vyprávění nakreslily několik obrázků.
