Mateřská škola Křejpského I
Autory díla jsou děti z Mateřské školy Křejpského, Praha.
Nguyen Huyen Tran (6 let), Barbora Bártová (5 let) a Anna Šolcová (4,5 roku).
Pomoc na prvním místě
Byly jsme s kamarádkami na písku a najednou koukáme – něco tam spadlo. A on to byl malej ptáček. Pípal, pípal, vypadl mamince z hnízdečka. Maminka nahoře taky plakala. A teď co s tím? Tak jsme honem utíkaly pro jednoho pána, kterej šel kolem, jestli by byl tak laskavej a na toho ptáčka se podíval, jestli je živý, a dal ho mamince zpátky do hnízda. A ten pán přišel a řekl: „Nedotýkejte se ho, děti.“ Jemně ho vzal, dal ho do hnízdečka a maminka byla šťastná, že se jí ten ptáček vrátil. A představte si, že když pak ten ptáček dorost, tak nám každé ráno chodili ty ptáčkové zpívat pod okno, to bylo strašně hezký. Tak tady vidíte, že si musíme pomáhat. Až se vám taky něco stane , až tam někdo upadne na pískovišti nebo někde, musíte mu pomoct vstát nebo přivolat pomoc.
Marie Blažková, 93 let
Jak se nám tvořilo?
Potom, co si děti poslechly příběh, si s babičkou Maruškou povídaly o tom, jak asi takové správné a pořádné ptačí hnízdo vypadá, a jak by mělo být správně postavené, aby z něj žádný ptáček mamince nevypadnul.
Po chvíli přemýšlení se rozhodly, že zkusí takové hnízdo vyrobit, a společně ho umotaly a vyrobily do něj ptačí maminku, která sedí na vajíčkách.
Do projektu mezigeneračních setkání jsme se zapojili jako jedni z prvních v roce 2015. Nevěděli jsme, co nás čeká, ale naše obavy byly velmi rychle pryč. Hned při prvním setkání jsme všichni cítili, že děti i senioři jsou spolu rádi, povídali si, společně tvořili, smáli se a bylo jim dobře. A tak od té doby my z mateřské školy chodíme jednou měsíčně navštívit naše babičky a dědečky v DS, zpívali jsme na rozsvěcování vánočního stromu, zahajovali výstavu společných výtvarných prací. Vzali jsme s sebou i rodiče, kteří se poznali s našimi babičkami a dědečky, někteří se pak navštěvovali i mimo naše setkání. Senioři jezdí i k nám do mateřské školy na Zahradní slavnosti.
Nejvíc o tom asi řeknou odpovědi dětí:
– mám tři babičky, jedna má dědu, jedna mi trhá zuby a jednu mám v Domově
– mají radost, když přijdem a něco malujeme
– babičky jsou strááášně hodný
– jsou starý a musíme jim trochu pomáhat
– děláme hezký věci a baví mě je dělat s babičkou
– chodíme tam, abychom je potěšily, aby nebyly samy, aby měly radost
– pomáháme si a není to jen naše práce, ale i jejich
– kdybychom měli kouzelný sluchátko, byl by děda mladší a hráli bysme fotbal
Foto: společné tvoření
