Mateřská škola Ostrava – Vítkovice ll
Autory práce jsou: Helena Chotárová (6 let), Zuzana Chotárová (4 roky)
Motýli
Jmenuji se Anička, mám to jméno po své babičce a mám ho ráda. Pocházím z vesnice Raková v okrese Čadca. Tam jsem se narodila a žila až do svých 19 let.
Jak jsem říkala, jsem Anička, takže by se mohlo zdát, že jsem byla podle tohoto jména takový andílek, ale já byla naopak dítě živé až moc. Bylo nás dohromady pět dětí, a jak už to tak bývá mezi sourozenci, vyváděli jsme si různé neplechy.
Já už od mala milovala zvířata, ale co mi nejvíc učarovalo, byli motýli. Okáč modrý, když se objevilo modré hejno těchto motýlů, dokázala jsem za nimi běhat ve svých čtyřech letech opravdu dlouho. Zapomněla jsem i na husy, které jsem musela pást, a běžela za nimi ke stromu – trpka se mu říkalo, a obdivovala celý ten chumel. Nevím, proč si vybrali vždycky jako shromaždiště jeho, ale bylo to hezké a bylo jich tam moc. Vždycky jsem o nich doma povídala, až mi starší sestra, která mě neměla moc ráda, protože jsem na ni často žalovala, řekla, že jsem hloupá, že to jsou jen motýli, a že když poběžím kousek dál a budu trpělivá, uvidím na kamenech u řeky hada s korunkou.
Tak na toho jsem byla hrozně taky zvědavá, týden jsem na něho čekala, ale nikdy tam nebyl. Až tatínek mi vysvětlil, že si to sestra vymyslela a žádný had s korunkou není. Chtěla mě potrestat za to žalování.
Časem porazili i trpku a okáči zmizeli. Když jsem se přestěhovala do Ostravy, chodila jsem k Odře a hledala je. Marně. Nebyli ani tady. Čas běžel, ale láska k motýlům mě nepřešla. Nosila jsem alespoň malou brož motýla na šatech, měla s nimi závěsy na oknech a i teď, když už jsem v domově pro seniory, je mám jako dekoraci na záclonách a od svých synů je dostávám jako dárky. Naposledy to bylo 8. 3. 2023 k svátku MDŽ. Malá krabička s barevnými motýly.
Bude mi 80, síly už moc nemám, ale snažím se být co možná nejvíc soběstačná a užitečná. A pohled na ty motýly mě vrací do dětství, kdy jsem byla plná síly a elánu… A pořád říkají, pořád je to ještě dobrý.
Anna Jurášková, 80 let
"Pochází z Ostravy, pracovala jako zapisovatelka a později se věnovala práci s dětmi. Ve volném čase ráda háčkuje a plete."
Jak se nám tvořilo?
Do domova Na Výminku chodíme s dětmi z naší mateřské školy již několik let. Vždy s několika písničkami nebo s jednoduchým tvořením. Při posledním tvoření nám nabídli, že se můžeme společně zúčastnit soutěže, a nám se ten nápad moc líbil. Obě povídky si děti poslechly, a protože jsme jen dvě třídy, každá třída si vzala za úkol nakreslit jednu ilustraci.
Ve třídě Koťátek nakreslili hned čtyři obrázky, podle toho, jak text povídky plynul.
U Myšáků, ve speciální třídě, jsme se rozhodli, že na obrázku budeme spolupracovat. Někdo rád maluje, někdo kreslí, někdo navléká… proto na jednom obrázku spolupracovaly tři děti. Tímto společným tvořením se nám podařilo propojit nejen dvě generace, ale také podpořit spolupráci dětí ve třídě bez ohledu na jejich omezení.
