Dětský domov Klubíčko II
Autorem díla je Michaela Chalupová, 9 let
Dětský domov Klubíčko, Náměšť nad Oslavou
Je důležité mít v životě přátele
Povím Vám příběh z města Hrotovic, kde jsem žila.
Byl tam dětský domov a některé děti vychodily základní školu a potom se jim podařilo vystudovat různé školy. Chodila jsem do třídy s chlapcem z domova, který neměl rodiče, byl to sirota. Společně jsme podnikali různá dobrodružství. Koupali jsme se v rybníku, kde jsem se naučila plavat. Schovávali jsme se do kopek sena, vyráběli píšťaly, z vrby pletli pomlázky, hráli kuličky, skákali panáka a motali káču.
Na chlapce ráda vzpomínám. Byl milý a kamarádský. Vycházeli jsme spolu velmi dobře a měli jsme se rádi. Jedinou nevýhodou bylo, že děti z domova měly kratší vycházky než ostatní děti.
Velmi jsem si vážila svých rodičů a toho, že mám rodinu a zázemí. Když jsem si přála psa, rodiče mi ho po měsíci sehnali. Děti z domova chodily k sousedům hrát si s jejich zvířátky. Pomáhaly je krmit a starat se o ně. Odměnou jim za to bylo pomazlení a sousedská láska. Se svým kamarádem jsem byla ve styku až do jeho smrti.
Motto: Je důležité mít v životě přátele, ať pochází odkudkoli. Není důležité, kde jste vyrůstali, ale kdo je vám vzorem a vychovává vás.
Milada Pražáková, 89 let
Narodila se v Hrotovicích, kde prožila dětství se dvěma sourozenci – bratry Milošem a Františkem. Vycházeli spolu velmi dobře, ale dnes už jsou oba po smrti. Maminka se jmenovala Marie, tatínek se jmenoval František a pracoval na pile. Celý život pracovala v Borovině ve výrobně obuvi a práce ji velmi bavila.
Jak se nám tvořilo?
O soutěži nám řekla paní ředitelka. Soutěž nás zaujala, protože s místním domovem pro seniory dlouhodobě uskutečňujeme různé akce. Pozvali jsme seniory na naši zahradu do dětského domova Klubíčko. Setkání proběhlo u oválného stolu s občerstvením, kde jsme se seniory utvořili dvojice. Společně s námi vzpomínali na dětství, život a nejkrásnější a nejhrůznější vzpomínky. Vyzvídali jsme, co by nám senioři chtěli ze svého života předat. Zahráli jsme si kuželky, zachytali rybičky nebo házeli míčem na koš. Největším zážitkem bylo, když 83letý pan Gruber trefil koš několikrát po sobě. Když jsme si popovídali, tak jsme si opekli špekáčky. Tento moment byl pro seniory největším zážitkem, neboť 9letý Vojta krájel špekáčky nožíkem ve tvaru rybičky, což jim připomnělo jejich dětství. Na to reagoval pan Gruber a ukázal Vojtovi svůj vlastní nožík. Řekl nám, že správný muž má mít svůj nůž. Seniory jsme nakonec překvapili ručně dělanými mýdly ve tvaru srdce jako poděkování za rozesmáté odpoledne.
Foto: společné setkání
