Dům dětí a mládeže Kamarád, Česká Třebová lll
Autorem díla je Josef Válka (11 let)
Traktůrek a výlet
Když mi bylo třináct let, jel jsem sám k tetě na prázdniny. Byli tam kamarádi, stejně staří, a společně jsme se bavili. Byl krásný letní den a s kamarády jsme se rozhodli udělat domácí průzkum na zahradě. Bylo tam hnojiště, asi tři metry od něj traktůrek. Chtěl jsem ho vyzkoušet, měl jsem příležitost – žádný dospělý doma nebyl. Tak jsem si ho vyzkoušel. Sedl jsem si na něj, vyzkoušel řízení a všechno mačkal, až jsem odjistil ruční brzdu. Traktůrek se dal do pohybu, a protože byl v kopečku a blízko bylo to hnojiště, tak do něj traktůrek najel a já jsem vypadl. Šel jsem se rychle vykoupat, teta přišla domů bohužel dříve, musel jsem si rychle zatopit, protože voda byla studená, vykoupal jsem sebe a oblečení a šel ven se vysušit.
Naše maminka byla vždy o něco přísnější. Od rána jsme jednoho dne pochodovali na Suchý vrch – Honza, Láďa a já. Museli jsme se do oběda vrátit. Ale neměli jsme hodinky. Po hodině cesty jsme došli na paseku, na které rostla bedla jedlá. Potkali jsme tam velmi nesympatického dědu, který nám hrozil holí, tak jsme rychle utekli. Nejdříve jsme netrefili správnou cestu, pak jsme se orientovali podle označení. Pořád jsme nevěděli, kolik je hodin! Náš výlet skončil skoro za tmy, až nás musel jít hledat strejda. Následovalo domácí vězení.
Václav Koníček, 82 let
"Má rád společnost, hraní Binga a nezkazí žádnou legraci. Každý den chodí dopoledne cvičit a odpoledne na kratší procházku po areálu. Těší se na každou kulturní akci, která se v domově pořádá."
Jak se nám tvořilo?
Bylo to nezapomenutelné odpoledne, kdy jsme se sešli v domově důchodců, abychom společně tvořili v rámci projektu Pošlete vzkaz příběhem. Děti plné očekávání přišly
15. května 2023 do domova a vstoupily do příjemně vybavené místnosti, kde byly přivítány srdečným úsměvem a radostnou atmosférou. Akci inicioval samotný domov důchodců, který si přál přinést radost a rozptýlení do životů svých obyvatel. A jakmile jsme vstoupili do místnosti, bylo jasné, že to bylo správné rozhodnutí.
Děti se s radostí rozptýlily po místnosti a začaly se seznamovat se seniory. S úsměvem na tváři se ptaly na jejich příběhy, zážitky a radosti. Bylo krásné sledovat, jak se zářivé oči dětí promítaly do očí seniorů, kteří byli potěšeni zájmem a péčí, kterou jim děti projevovaly. Vzduch byl naplněn radostí a smíchem, jak se děti s nadšením ponořovaly do rozhovorů s obyvateli domova. Otázky se střídaly od těch nejzákladnějších až po ty nejhlubší. Děti se dozvídaly o životních radostech, cestách, lásce a rodině. Senioři se s nadšením podělili o své zážitky, zatímco děti pozorně poslouchaly a zapisovaly si důležité informace.
Kromě rozhovorů a sdílení příběhů se děti pustily i do dalších aktivit. Hrály se seniory karty či deskové hry. Smích se ozýval ze všech stran a bylo vidět, jak se nálada v místnosti postupně zvedá. Po hrách přišel na řadu tvořivý moment. Děti dostaly k dispozici pastelky, fixy a papír a mohly se vyjádřit prostřednictvím kreslení. Bylo úžasné sledovat, jak se dětská představivost propojuje s životními zkušenostmi seniorů.
