Dětský domov „Země dětí“, Česká Kamenice
Autory práce jsou: Šárka Vlčková (17 let), Romana Gabčová (6 let), Václav Vlček (13 let), Jakub Provazník (14 let), Jakub Peluňka (8 let)
Život na moři
Jako malý kluk jsem se chtěl stát námořníkem. Celý můj pokoj byl v námořnickém stylu. Maminka mi kupovala pruhovaná trika a povlečení. Kupovala mi modely lodí, které jsem pak celé hodiny lepil. Bydleli jsme u Labe, kam jsem chodil každý den pozorovat lodě, a mával jsem na ně. Když jsem se naučil číst, četl jsem si knihy o námořnících, kapitánech na velkých lodích, o velrybách a ostatních zvířatech, co žijí v mořích. Chtěl jsem zažít něco podobného. Sledoval jsem filmy, chodil do kina, čerpal jsem informace, kde se dalo. Chtěl jsem být námořníkem a mé klukovské přání mě neopustilo ani po ukončení základní školy.
Začal jsem navštěvovat střední školu pro lodní dopravu. Tam jsem se učil vše, co je potřebné. Musíte se naučit znát, z čeho se loď skládá, jak se řídí a opravuje. Vše je dobré vědět. Práce na lodi má své kouzlo, ale i úskalí. Když začínáte, jste jen učeň, lodník a děláte tu nejtěžší práci. Loď se musí brousit, čistit, natírat, udržovat. Při nakládání a vykládání lodi musíte vše hlídat a kontrolovat. Kajuty jsou malé, vybavené palandami a křeslem. V malé kuchyni se vaří pro celou posádku. Celý den jste na vodě, loď se kývá z jedné strany na druhou. Kolem sebe vidíte jen vodu, na které se leskne odraz slunce a večer odraz měsíce. Na obloze svítí hvězdy, kolem je ticho, jen slyšíte šumění vln. Někdy se na nebi utvoří různobarevná duha, a jak se říká, tam, kde končí, tam se najde poklad. Pak za nějakou dobu plavby vidíte přístav. Chvilka na poznávání nových měst a zvyků. Když se jen pluje a je vše zabezpečené, je čas na zábavu. Hráli jsme karty, četli knihy nebo jsme chytali z lodě ryby. Kolem lodě občas vyskočí delfíni, kteří pískají.
Jednou jsme zažili velkou bouřku. Nebe potemnělo, začal foukat silný vítr. Vlny byly obrovské a celá loď se zvedala nahoru a dolů. Vlny se přelévaly přes palubu. Silou vln se loď nakláněla ze strany na stranu. Celou noc jsme byli v pohotovosti. Ráno, když bouřka pominula, vítr se utišil, vyšlo zase slunce. Život je jako plavba na moři. Narodíme se na palubě lodi a od té chvíle naši loď poznáváme, učíme se ji ovládat a pečovat o ni. Učíme se znát moře a jeho krásu, sílu a všechny jeho nástrahy. A když se vše naučíme, musíme se také učit hledat směr naší plavby, tedy to, kam a proč plout. Protože život bez cíle je jako loď bez kormidla a tomu, kdo neví, kam pluje, není žádný vítr dost příznivý.
Josef Jandač, 74 let
"Kapitán říčních a námořních plavidel"
Jak se nám tvořilo?
Setkání inicioval Hugo Novák z Dětského domova „Země dětí“, který oslovil vedoucí Oblastní charity v České Kamenici Štěpánku Keckovou, a seznámil ji s hlavním cílem mezigeneračního projektu Pošli vzkaz příběhem a možností zúčastnit se kreativní soutěže. Po domluvě proběhla první schůzka se seniory a jejich pečovateli, kteří měli zájem se projektu zúčastnit.
Na druhé schůzce proběhlo společné setkání seniorů a dětí, kde bylo v plánu vyslechnout příběhy seniorů, o příbězích si pak popovídat a společně vytvářet předběžné kresby a prvotní výtvarné návrhy. Setkání proběhlo ve společenské místnosti nové budovy Domova se zvláštním režimem Oblastní charity v České Kamenici. Atmosféra celého setkání byla uvolněná a živá. K dispozici bylo drobné občerstvení, které v průběhu tvoření všem zúčastněným přišlo vhod. Pan Josef a paní Růženka vyprávěli dětem svoje příběhy a děti měly možnost se na vše, co je zajímalo, zeptat. Zajímavých dotazů padlo opravdu velké množství. Bylo znát, že seniory zájem dětí těší, a na všechny otázky se s nadšením snažili odpovědět. Z přípravných kreseb, které vznikly v rámci společného tvoření, pak v další části projektu děti postupně vytvářely další kresby a malby. Děti se znovu rozpomínaly na detaily jednotlivých příběhů a situací. Pokoušely se společně i každý zvlášť rozvíjet vizuální představy důležitých vztahů jednotlivých linií vyprávění. Společně jsme pak zkoumali možnosti drobných analogií a vizuálních metafor.
Nakonec jsme pomocí hlasování vybrali dvě soutěžní práce, které výtvarně ilustrují příběh pana Josefa. V našem výtvarném ateliéru se zaměřujeme nejen na rozvoj kreativity, ale také schopnost nacházet vzájemné souvislosti mezi naším myšlením, cítěním a jednáním. Snažíme se u dětí rozvíjet nejen důležité postoje a hodnoty, ale také základní dovednosti jako například schopnost učit se, komunikovat, řešit problémy a spolupracovat. Myslím, že se nám podařilo dotknout se hlavního cíle projektu. Podařilo se děti ztišit, aby si mohly vyslechnout příběhy starších a zkušenějších a pak malou chvíli přemýšlet o tom, k čemu jim může být taková zkušenost s vyprávěním dobrá. Podařilo se přivést děti ke krátké úvaze nad tím, kde a z čeho se rodí ty opravdu nejdůležitější věci, a které to vlastně jsou. Podařilo se udělat panu Josefovi a paní Růžence radost, potěšit je. Děkujeme.
