Základní škola a mateřská škola Chyňava
Autory prací je kolektiv dětí z Mateřské a Základní školy Chyňava
Mé dětství očima dětí
Úvod
Žáci třetího ročníku ZŠ Chyňava si 18. 5. 2023 připravili pro klientku Domova Unhošť Ivonu Fantovou dotazy týkající se jejího dětství v době před téměř sty lety. Otázky jsou formulovány dětmi a odpovědi jsou zachovány v podobě, v jaké je děti zaznamenaly.
Záznam rozhovoru
Jaký předmět vás bavil nejvíc?
„Nejvíce mě bavila čeština a také čtení, ale vůbec mě nebavila matematika.“
Kolik jste měla sourozenců?
„Měla jsem mladší sestru a bratra. Bratr již zemřel, ale má sestra stále žije.“
Měli jste dívčí a chlapecké třídy? Kolik vás tam bylo?
„Já jsem chodila do dívčí školy a bylo nás tam okolo třiceti, pětatřiceti. Chlapci s námi nechodili.“
S jakými hračkami jste si hrála jako malá?
„Já jsem si hrála hlavně s míčem, panenkami a s kočárkem.“
Malovala jste ráda?
„Ano, já jsem malovala moc ráda a bavilo mě to.“
Dotazovali se a odpovědi zpracovali: Rozálie, Vlastimil, Laura
Ivona Fantová, 92 let
Narodila se v období první republiky a většinu života strávila v obci Unhošť, kde nyní žije v domově pro seniory. Má sestru a měla bratra, který již zemřel.
Čím se ve škole psalo a do čeho?
„Psalo se perem a inkoustem. Měli jsme písanky a normální sešity, a když někdo udělal kaňku, byl průšvih.“
Měla jste nějaké kroužky?
„Né, žádné kroužky. Nic takového nebylo.“
Dotazovala se a odpověď zpracovala: Ema
Byli učitelé přísní, nebo hodní? Měli jste učitele, nebo učitelku?
„My jsme měli učitele i učitelky a byli přísní, ale hodní. Bála jsem se vždycky jen matiky.“
Dotazoval se a odpověď zpracoval: Jakub
Čeho jste se nejvíc bála?
„Tak nejvíce jsem se bála válek, Němců, komunistů a esesáků. Válka vlastně skončila, když mi bylo deset let.“
Dotazovala se a odpověď zpracovala: Anna
Jaké jste měla kamarády?
„Nejvíce jsem si hrála s kamarády na dvoře u domu. Bylo tam často hodně dětí. Někdo vždy zakřičel „Láďa jde!“ a museli jsme všechno schovat, protože by to rozházel. Nejraději jsem hrála škatulata, hýbejte se.“
Jak se slavily Vánoce?
„Vánoce jsem měla ráda. Slavili jsme je doma pohromadě. Hráli jsme s tatínkem a maminkou hry, to bylo vždy moc krásné. Třeba zelenou louku, člověče, nezlob se. K večeři vařila maminka rybí polévku a bramborový salát. Hrála jsem na klavír. Dárky jsme dostávali takové ty potřebné. Například košili, pyžamo a různé jiné oblečení.“
Dotazovala se a odpověď zpracovala: Lucie
Měli jste v rodině hospodyni?
„My jsme neměli hospodyni, ale mamince jednou za čas chodila vypomáhat pradlena.“
Jaká jste měla zvířata?
„Můj tatínek byl milovník psů a měl malého knírače. Měla jsem psa a králíky.“
Dotazovala se a odpověď zpracovala: Anastázie
Čím jste chtěla být jako velká?
„Já jsem chtěla být učitelkou, ale nemohla jsem. Nesměla jsem jít do školy. Můj tatínek neměl rád komunisty.“
Čím se doručovala pošta?
„No, listonoši chodili, a když jsem chtěla poslat dopis, tak se šlo normálně na poštu.“
Dotazovala se a odpověď zpracovala: Roxana
V kolika letech jste se vdala?
„Já jsem se vdávala, když mi bylo jednadvacet let.“
Jak jste trávila volný čas?
„Hrála jsem si s panenkami. Trávila jsem volný čas venku s kamarády.“
Jak jste vnímala válečná léta?
„Když jsem byla malá, byla válka. Ta končila, až když mi bylo deset let. O válku se dávaly lístky. Lístky na jídlo. Jinak se nedalo koupit. Pamatuji si příběh dvou holčiček. Zachránily se, protože vypadaly jako Němky. Dali je vychovat do německých rodin. Jejich dědeček je hledal rok, a když je našel, tak už mluvily německy.
Dotazovaly se a odpověď zpracovaly: Alenka, Justýna
Jak jste chodila do školy a jak dlouho?
„Já jsem to neměla daleko, chodila jsem pěšky. Dalo se normálně jezdit i autobusem, ale někdo chodil třeba čtyři kilometry.“
Měla jste někdy ve škole průšvih?
„Představte si, že neměla (smích). Neměla jsem nikdy průšvih. Nebo si to nepamatuji.“
Bili vás učitelé?
„Né, naši učitelé nás nikdy nebili.“
Dotazoval se a odpověď zpracoval: Matěj
Závěr
Návštěva Domova Unhošť byla pro děti silným zážitkem. Ukázalo se, že mnohé nenapadlo položit podobné otázky ani vlastním prarodičům. Děti se chovaly k seniorům s úctou a zájmem o vyprávění. Myslím, že se mnohé děti díky této zkušenosti budou více zajímat o zážitky svých rodičů a prarodičů.
Jak se nám tvořilo?
Setkání iniciovala ZŠ Chyňava, žáci se na setkání připravovali formou brainstormingu, chystali a následně třídili otázky, které chtěli paní položit. Samotná beseda proběhla přímo v Domově Unhošť, kde se děti vždy představily a položily svoji otázku. Celá beseda byla zaznamenána v audiopodobě. Následně děti zpracovávaly své otázky a odpovědi na ně. K osvěžení paměti posloužila audionahrávka. Na závěr si děti vybraly téma ze života seniorky a ztvárnily ho formou obrázku. Paní Fantovou potěšil drobný dárek, který jí děti předaly.
