Mateřská škola Dobětice, p.o.
Autory díla jsou děti ze třídy Rybičky – Mateřská škola Dobětice, p.o.
Štěpán Kapic, Matyáš Erben, Pavel Plachý, Nina Dana Kawinková, Kateřina Marková, Jasmína Malinová, Jan Nevečeřal, Kateřina Štěpánková, Robin Vocásek, Karolína Mičánková, Barbora Hanzelová, Emma Vaňoušková, Martin Vlček, Kristýna Reineltová, Kniaziev Yehor a Dorota Sedláčková.
LES a jeho proměna
Už od malička jsem jezdila s tátou o prázdninách k mojí babičce do Broumova u Náchoda. Vždy jsem se těšila na setkání jak s babičkou, tak i s pěti sestřenicemi, které jsem tam měla. Nejvíce ale na les, který Broumov obklopoval. Byl to pro mě zážitek. S babičkou jsme pokaždé do tohoto lesa vyrážely. Zdál se mi jako pohádkový. Měly jsme s sebou košíčky na houby a hrnečky na borůvky a jahody.
Už když jsme přicházely k lesu, tak nás zdravil, alespoň mně se to tak zdálo. Tiše ševelil a bylo slyšet ptáčky a ostatní obyvatele lesa. Když jsme do něj vstoupily, první, co bylo, že po nás hodila veverka šišku, to abychom věděly, že tam je. V dálce ťukal datel do stromu, říkalo se mu doktor stromů. Šly jsme dál a po chvíli se před námi objevila mýtina a na ní dvě srnky, které se pásly. Za chvíli odběhly a my tušily, že se šly napít k nedaleké studánce, kde byla nádherně čistá voda.
Po cestě i mimo ni jsme našly několik hříbků i jiné houby. Akorát na ty s červenými kloboučky jsme si dávaly pozor. Babička říkávala, že jak jsou houby krásné, tak jsou jedovaté. Na další mýtince zase rostly borůvky a lesní jahody. Za chvíli jsme došly ke studánce a pořádně se z ní napily. Vodička byla dobrá, lahodná a krásně nás osvěžila. Vracely jsme se domů a já se zase těšila, až příště ten čarovný les navštívím.
Ivana Součková, 62 let
Domov, ve kterém žije, si vybrala proto, že se nachází v zalesněné krajině. Má přístup na zahradu, která nabízí posezení s výhledem do zalesněných kopců. Příroda kolem domova jí připomíná vzpomínky na dětství.
Uběhlo pár let, vlastně dost, a já jsem začala jezdit do Broumova se svými třemi vnoučaty. Babička už dávno nežila, ale já jsem se tam vždy ráda vracela. Když byla vnoučátka větší, tak jsem se rozhodla, že se s nimi vypravím do svého čarovného lesa. Také jsme si vzali košíky na houby a hrnečky na borůvky a lesní jahody. Připravili jsme si svačinky a vyrazili jsme na výlet. Když jsme přicházeli k lesu, tak už mi bylo divné, že nás les nevítá, ale že slyším, jako by pily řezaly stromy, ale nebyly to pily. To stromy plakaly. Za chvíli jsme také věděli proč. Všude ležely pokácené stromy a také samé plechovky, plastové lahve a papírky od bonbonů. Vnoučátka tam stála s otevřenou pusou a nevěřila vlastním očím, že tohle je ten krásný čarovný les, o kterém jsem jim vyprávěla. A tak jsme se otočili a šli domů. Místo košíčků na houby a hrnků na borůvky jsme si vzali pytle na odpadky a rukavice a vypravili jsme se zpátky, abychom lesu trochu pomohli od toho nepořádku. Šli jsme pomalu a každý papír, plechovku a plastovou lahev jsme sbírali do pytlů. Dostali jsme se až ke studánce, která byla celá zasypaná listím, papíry a igelitovými pytlíky. Vyčistili jsme ji, studánka se najednou nadechla a znovu nám nabídla krásnou, čistou a lahodnou vodu. Vnoučátka měla radost a hned vodu ze studánky ochutnávala.
Pomalu jsme se vraceli domů s plnými pytli a jako bychom slyšeli, jak les šumí a děkuje nám.
Když každý takhle pomůže a les bude zase dýchat volně a ještě zasadíme za každý pokácený strom nový, bude nám i lesu lépe na světě. Já už teď vím, že moje vnoučátka to dělat budou. A co vy, také se připojíte?
Jak se nám tvořilo?
Spolupracovala s námi mateřská školka v rámci pravidelného Mezigeneračního setkávání se seniory.
Děti jsou na naše klienty zvyklé, protože k nám docházejí pravidelně a tak je takové akce baví. S projektem přišla asistentka ředitele, která požádala vedoucí aktivit, zdali by projekt se školkou a seniory rozjela. Děti docházely k nám do Domova společně s třídní učitelkou L. Lejčíkovou – třída Rybičky. Zpívalo se, kreslilo, bylo prostě veselo. Senioři na tato setkání reagují velice pozitivně.
