Dětský domov Klubíčko IV
Autory díla jsou:
1. Vojtěch Mati (9 let)
2. Nikolas Dreveňák (9 let)
Dětský domov Klubíčko, Náměšť nad Oslavou
Je fajn mít kolem sebe dobré sousedy a spolehlivé lidi
Vyrůstala jsem v malé vesničce uprostřed lesů.
Byla jsem nejstarší ze tří dětí a od čtyř let jsem musela doma pomáhat. Když mi bylo šest, začala jsem se starat o sourozence. Pracovala jsem v domácnosti, a protože byla válka, bylo málo jídla. To mě naučilo použít v kuchyni vše, co se dalo. Umět uvařit vše, co nabízí příroda.
Později jsem pomáhala mamince se šitím. Ve 14 letech jsem se šla učit na švadlenu. Ráda vzpomínám na mistrovou i děvčata. Společně jsme si pomáhaly. Mládí po válce už bylo pěkné. Seznámila jsem se a později ve 20 letech si vzala za muže Zdeňka Sedláčka. Měli jsme spolu dvě děti. Vychovávali jsme je k úctě k životu a lásce k přírodě. Celý život jsme si pomáhali se sousedy, naše děti si společně hrály. Manželství trvalo 23 roků. Muž ve 45 letech zemřel. Potom jsem zůstala s dětmi sama a měla těžší život. A zase mi pomohli sousedi z malé rodné dědinky , kde si všichni říkají teti a stréčku a mluví svým nářečím.
Motto: Život musí každý prožít, i ten těžký i ten hezký. Nejdůležitější ale je, kde a s kým ho prožijete.
Marie Sedláčková, 90 let
Narodila se v Horních Lhoticích, kde následně žila. V dospělosti pracovala jako švadlena ve firmě Kras. Měla dva sourozence – bratra Josefa a sestru Martu. Se sourozenci měla hezký vztah, byla nejstarší, tak měla roli opatrovníka. Její otec Josef jezdil s jeřábem v továrně a máma Marie pracovala jako švadlena.
Jak se nám tvořilo?
O soutěži nám řekla paní ředitelka. Soutěž nás zaujala, protože s místním domovem pro seniory dlouhodobě uskutečňujeme různé akce. Pozvali jsme seniory na naši zahradu do dětského domova Klubíčko. Setkání proběhlo u oválného stolu s občerstvením, kde jsme se seniory utvořili dvojice. Společně s námi vzpomínali na dětství, život a nejkrásnější a nejhrůznější vzpomínky. Vyzvídali jsme, co by nám senioři chtěli ze svého života předat. Zahráli jsme si kuželky, zachytali rybičky nebo házeli míčem na koš. Největším zážitkem bylo, když 83letý pan Gruber trefil koš několikrát po sobě. Když jsme si popovídali, tak jsme si opekli špekáčky. Tento moment byl pro seniory největším zážitkem, neboť 9letý Vojta krájel špekáčky nožíkem ve tvaru rybičky, což jim připomnělo jejich dětství. Na to reagoval pan Gruber a ukázal Vojtovi svůj vlastní nožík. Řekl nám, že správný muž má mít svůj nůž. Seniory jsme nakonec překvapili ručně dělanými mýdly ve tvaru srdce jako poděkování za rozesmáté odpoledne.
Foto: společné setkání
