Základní škola Campanus IV
Autory díla jsou Lilian Kučerová, Lukáš Novotný, Magdaléna Šulcová, Olivia Richtrová, Rozálie Poláčková a Tomáš Reiss z 1. D základní školy Campanus, Praha.
Železnice
Já pocházím ze železničářské rodiny a měl jsem od mala rád elektriku, a tak jsem se vydal tímto směrem ve svém studiu. Nastoupil jsem na obor sdělovací a zabezpečovací techniky a v druhém ročníku jsem začal studovat elektriku. V rámci svého studia na Vysoké škole dopravní v Žilině jsem absolvoval cestu jako přihlížející strojvedoucí na elektrické lokomotivě ze Žiliny do Vrútek.
Touto cestou jsem se měl naučit, jak se řídit podle dopravního a světelného značení z lokomotivy. V kabině je i knoflík, kterému se říká živáček, kterým dává strojvedoucí vědět, že je naživu a stále řídí lokomotivu. A mezi stanicemi Žilina a Vrútky je tunel Pod Strečnem, kde se skleněné tabulky na čele lokomotivy začaly velmi silně třepat, protože tam vznikl přetlak. Obyčejný cestující by mohl nabýt dojmu, že tabulky popraskají, ale nikoliv. Toto je normální jev.
Strojvedoucím jsem se sice nestal, ale věnoval jsem se celý život sdělovací a zabezpečovací technice na železnicích a na stanicích. Zúčastnil jsem se projektování zařízení a celkově zabezpečení jízdy vlaků v průběhu své kariéry.
Milan Matula, 80 let
Jak se nám tvořilo?
Se základní školou Campanus se pravidelně setkáváme jednou měsíčně ve čtvrtek díky projektu Mezi námi, kde působí paní Helena Lukášová, která s námi konzultovala možnost věnovat jedno setkání projektu „Pošlete vzkaz příběhem“. Sešli jsme se klasicky zase ve čtvrtek v 9:30 v našem sále, který vždy uzpůsobíme pro 4 – 5 pracovních skupin. Doprovodíme klienty, kteří se pravidelně účastní a již navázali vztah s jedním žáčkem nebo žačkou. Techniku tentokrát připravila třídní učitelka Eva Kalinová a bylo to vyškrabávání obrázku. Čtyři klienti měli připravené příběhy, které nahlas přednesli pro svoji skupinu a následně se dali do tvorby obrázku tužkou nanečisto na bílý papír. Poté si vzali do ruky špejle a jali se vyškrabávat příběh. Práce byla ve finále skupinová na jeden velký papír A2, takže ve finále z toho nelze jednoduše určit, kdo je autorem, kterého mistrovského díla na obrázku. Podstatné bylo, že se všichni zúčastnili a dobře se bavili v průběhu tvoření a škrabání. K závěru setkání jsme měli s paní učitelkou připravené texty dvou písniček, které jsme klientům a dětem rozdali. Paní učitelka si sedla ke klavíru a začala písně hrát a děti spolu se seniory si zazpívali písničky „Adámku náš a Cib, cib, cibulenka“. Po zpívání jsme se pohostili připravenou borůvkovou bublaninou s vysokým těstem a sladkou šťávou. Děti jsou velmi dobře vychované a obslouží i seniory u stolu. Nakonec si jen připomeneme datum dalšího setkání a rozloučíme se.
Foto: společné tvoření
