Základní škola a Mateřská škola Spálov, příspěvková organizace ll
Autory prací jsou:
1 – Ella Jamerová (13 let)
2 – Václav Chytil (13 let)
Neměli jsme hodně věcí, ale byli jsme šťastní s tím, co jsme měli
Jako malá jsem nechtěla chodit do školky, plakala jsem. Moje babička byla doma, a tak mě rodiče nechávali u ní. Spolu s babičkou jsme chodily na pole. Mé nejhezčí vzpomínky jsou na moji babičku a to, jak mě vozívala v kářičce. Pomáhala jsem jí se vším, co mi šlo i nešlo.
Když jsem začala chodit do školy, maminka nám ráno krajíc chleba lehce potřela sádlem a poslala nás do zahrady na jablko. Maso jsme jedli jenom o víkendu. Jako děti jsme neměly žádné sladkosti a ani nám nechyběly. Odměnou nám bylo sušené ovoce jako švestka, hruška. Nemocní jsme nebývali.
Pamatuji si, že jednou v dědině hořelo. Pán, kterému zemřela žena, a nechala mu třináct dětí, se opil a zapálil vlastní dům. Nikomu se nic nestalo, ale dostal pět let vězení. Po výkonu trestu přišel a dům od základu znovu postavil a všichni, co mohli, mu pomáhali.
Byla to těžká, ale hezká doba, kdy si lidi vycházeli vstříc a vzájemně se podporovali.
Marie Vašutová, 74 let
Jak se nám tvořilo?
Setkání jsem iniciovala já, Katarína Breskovcová. Oslovila mě možnost potkat se seniory a dozvědět se něco ze života, zkušeností. Potkali jsme se dne 21. 6. v Odrách. Při tvoření jsme vycházeli z příběhu paní Emilky a Marušky. Společně jsme tvořili, pomáhali si navzájem, konverzovali. Vzpomínali jsme na časy minulé, a jak to funguje teď. Seniory potěšilo, vykouzlilo úsměv, když reálně na výkresu spatřili své vzpomínky.
