Základní škola a Mateřská škola Sulejovice, p. o. I
Autory díla jsou žáci Základní a Mateřské školy Sulejovice
- Marie Stará (11 let)
- Julie Plešáková (9 let)
- Bára Týcová (11 let)
Krásné roky s dětmi
Psal se přesně 17. 5. 1940, když jsem přišla na svět. Rodiče mě pojmenovali Blanka. Ačkoliv jsem se narodila za druhé světové války, nemám v paměti žádnou špatnou vzpomínku na toto období. Celé dětství jsem prožila s maminkou a tatínkem v domečku ve Vchynicích nedaleko Lovosic. Od malička jsem milovala nejrůznější hry s vrstevníky z vesnice, ze všeho nejraději jsem ale hrála na schovávanou se svým bratrem Zdeňkem. Součástí našeho domečku bylo i malinké hospodářství, chovali jsme slepice a prasata, o které jsem se s chutí starala. Na dvorku se slunily kočičky a zpovzdálí je pozoroval náš pes. Na vesnici v té době býval klid a vše plynulo pokojně a harmonicky.
Hezké vzpomínky mám na Vánoce, vždy jsem se těšila na chvíli, kdy po štědrovečerní večeři půjdeme ke stromečku a rozbalíme si dárky. Nikdy jich nebylo moc, ale pokaždé jsem z nich měla obrovskou radost. Když mi bylo asi deset let, nejvíce ze všeho jsem si přála dostat kočárek s panenkou.
Školní docházky jsem se nemohla dočkat, učení mě bavilo a vynikala jsem svým prospěchem. Problém jsem měla jen s matematikou, ale nakonec jsem si i s ní dokázala poradit. Ve škole mě začalo bavit kreslení a zpěv. Kdykoliv jsem měla volnou chvilku, seděla jsem nad papírem a snažila se zachytit podstatné rysy a časem i detaily toho, co mě zrovna zaujalo. Kromě malování jsem časem přičichla také k hudbě, naučila jsem se hrát nejprve na kytaru a později i na klavír.
Čas plynul a aniž bych si to stihla pořádně uvědomit, najednou jsem stála za katedrou já v roli paní učitelky. Učila jsem na prvním stupni základní školy v Lovosicích, tenkrát se prvnímu stupni říkalo národní škola. Děti se učily psát, počítat a číst, stejně jako je tomu dnes. V té době ale neexistovala gumovací pera, takže sešity byly občas plné inkoustových kaněk a škrtanců, to potom nešikovný žáček nebo žačka dostali z úpravy chvalitebnou. Jestlipak děti víte, co je to piják? Při výuce jsme nepoužívali žádné moderní vynálezy jako počítače, tablety nebo mobilní telefony.
Se školou jsme jezdili na různé školy v přírodě po celé České republice, ale i na Slovensko. Taková škola
v přírodě trvala klidně i tři týdny a dopoledne se děti opravdu učily jako v normální škole. Odpoledne jsme pak trávili venku, každý den jsme vyráželi na pěší túry. Ráda vzpomínám na pobyt v Popelné na Šumavě. V blízkosti našeho ubytování se nacházel Obří hrad, což je pravěké hradiště, které bylo založeno pravděpodobně k ochraně rýžovišť zlata na údolní říčce Losenice. Během tří týdnů jsme prošli velký kus Šumavy, např. Povydří, Kašperské hory, místním linkovým autobusem jsme navštívili zámek Kratochvíle. Dětem jsem takto nenásilnou cestou přibližovala učivo vlastivědy a přírodovědy. Svého rozhodnutí stát se učitelkou jsem nikdy nelitovala a mám na svou práci krásné vzpomínky.
Vzkaz pro dnešní generaci
Dívejte se na svět pozitivně, užívejte si každé chvíle po boku kamarádů ze školy. Ve škole zažijete nejen tvrdou dřinu, ale také spoustu zábavy. Pracujte na svých znalostech a nebojte se ptát, když vám něco není jasné. Nebuďte jen pasivní figurky, usilujte o zlepšení každý den. K cíli není potřeba uhánět mílovými kroky, někdy stačí drobné krůčky a trpělivost.
Blanka Vasková, 83 let
Celý život pracovala jako učitelka na prvním stupni základní školy. Práce s dětmi ji vždy naplňovala a snažila se jim předat jak vědomosti, tak praktické dovednosti. Od dětství se věnovala kresbě a kreslí dodnes. Ráda se účastní společenských akcí s hudbou a tancem.
Jak se nám tvořilo?
Ke vzájemnému setkání seniorů a vybraných žáků a žákyň 4. a 5. ročníku naší základní školy došlo v úterý 18. 4. 2023. Vzhledem k tomu, že se v naší obci nenachází domov důchodců ani žádná jiná větší seniorská organizace, rozhodli jsme se oslovit domov důchodců v blízkých Čížkovicích, což je od nás co by kamenem dohodil. K naší velké radosti se nám podařilo domluvit společné dopoledne.
Do Čížkovic jsme se vypravili tzv. Švestkovkou, jinak řečeno Švestkovou dráhou, která spojuje Litoměřice a Most a na jejíž trase se obě vesnice nacházejí. Z vlakové zastávky jsme si udělali příjemnou procházku až k místnímu baroknímu zámku, ve kterém domov důchodců sídlí. Na setkání jsme byli teoreticky dobře připraveni, zápisníky s otázkami jsme měli s sebou. Přesto jsme se nevyhnuli mírné nervozitě, protože jsme nevěděli, co nás čeká a jak budou senioři na naši návštěvu reagovat. Už při příchodu na nás ale dýchla téměř domácí atmosféra a obdivovali jsme krásně upravenou zahradu i vnitřní interiér jídelny, která na nás působila velmi útulným dojmem. Na děti a seniory čekalo drobné pohoštění, a tak ze všech účastníků opadla prvotní nervozita a dali jsme se do společné práce. Žáci se rozdělili do tří skupin, každá skupinka si povídala s jedním seniorem a poslechla si jeho životní příběh. První skupinka si vyslechla příběh paní Vaskové, která se celý život věnovala práci s dětmi jako učitelka na základních školách. Paní Pospíšilová pohovořila s našimi žákyněmi nejen o práci zdravotní sestry, ale i o radosti z úspěchu dcery Věry, která získala bronzovou medaili v hodu diskem na OH v Aténách. Třetím seniorem na našem setkání byl pan Horák. Jeho život byl plný zvratů, od nešťastné volby střední školy až po vysněnou práci kameníka. K velmi zajímavé části rozhovoru patřilo určitě srovnání dětství seniorů a dnešních dětí.
V domově důchodců jsme strávili několik pěkných hodin. Věříme, že toto setkání bylo pouze prvním krůčkem na cestě k dalším společným akcím. V nejbližší době, a to 21. června 2023, nás čeká vystoupení pro seniory na pouti, kterou každý rok pořádají zaměstnanci domova důchodců pro své klienty. Vybrané žákyně vystoupí s ukázkou moderního tance a s muzikálem Karkulka, který nacvičily pod vedením pana učitele Jakuba Kocha.
Z dalších aktivit nelze opomenout účast našich žáků ve výtvarné soutěži, kterou každoročně vyhlašuje Centrum sociální péče Litoměřice, zřizovatel Domova důchodců v Čížkovicích. Tématem letošního ročníku výtvarné soutěže byla zahradní párty. Věříme, že naše obrázky přinesly nejen seniorům, ale také zaměstnancům domova radost a navodily atmosféru přicházejícího léta.
